Chlorid berkelitý

chlorid berkelitý
      Bk3+       Cl−
      Bk3+       Cl−
Obecné
Systematický názevChlorid berkelitý
Anglický názevBerkelium(III) chloride
Německý názevBerkelium(III)-chlorid
Sumární vzorecBkCl3
Vzhledzelená pevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS20063-16-5
13536-46-4
PubChem21149391
SMILES[Cl-].[Cl-].[Cl-].[Bk]
InChIInChI=1S/Bk.3ClH/h;3*1H/p-3
Key: IZRUUNBZXOYLEH-UHFFFAOYSA-K
Vlastnosti
Molární hmotnost353,36 g/mol
Teplota tání603 °C (1117 °F; 876 K)[1]
Rozpustnost ve voděrozpustný
Struktura
Krystalová strukturahexagonální
Hrana krystalové mřížkya = 738,2 pm, c = 412,7 pm
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chlorid berkelitý je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem BkCl3.

Příprava

Chlorid berkelitý byl poprvé připraven v roce 1970 reakcí chlorovodíku s oxidem berkeličitým nebo berkelitý při teplotě 520 °C:[2]

Bk2O3 + 6HCl → 2BkCl3 + 3H2O

Vlastnosti

Bezvodý chlorid berkelitý je radioaktivní zelená pevná látka, která je rozpustná ve vodě. Krystalizuje v hexagonální soustavě typu chloridu uranitého s prostorovou grupou P63/m (číslo 176) a mřížkovými parametry 738,2 ± 0,2 pm a c = 412,7 ± 0,3 pm a dvěma molekulami v elementární buňce.[3][4][5] Při zahřátí na teplotu tání se mění jeho krystalová soustava na orthorombickou.[2]

Hexahydrát (BkCl3·6 H2O) krystalizuje v jednoklonné soustavě typu hexahydrátu chloridu americitého s prostorovou grupou P2/n (číslo 13) a mřížkovými parametry a = 966 pm, b = 654 pm, c = 797 pm a β = 93° 46'.[6]

Reaktivita

Chlorid berkelitý reaguje s beryllocenem za vzniku berkelocelenu (Bk(C5H5)3).[7] Reaguje také s kyselinou šťavelovou za vzniku šťavelanu berkelitého, čehož je využíváno při čištění chloridu berkelitého reakcí šťavelanu s kyselinou chlorovodíkovou.[8]

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Berkelium(III) chloride na anglické Wikipedii a Berkelium(III)-chlorid na německé Wikipedii.

  1. ↑ HOLLEMAN, Arnold F.; WIBERG, Egon; WIBERG, Nils. Lehrbuch der anorganischen Chemie. [s.l.]: Walter de Gruyter 2149 s. Dostupné online. ISBN 978-3-11-017770-1. (německy) 
  2. ↑ a b PETERSON, J.R.; HOBART, D.E. The Chemistry of Berkelium. Svazek 28. [s.l.]: Elsevier Dostupné online. ISBN 978-0-12-023628-2. DOI 10.1016/s0898-8838(08)60204-4. S. 29–72. (anglicky) DOI: 10.1016/S0898-8838(08)60204-4. 
  3. ↑ PETERSON, Joseph Richard. The solution absorption spectrum of Bk3+ and the crystallography of berkelium dioxide, sesquioxide, trichloride, oxychloride, and trifluoride. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. DOI 10.2172/4575900. UCRL-17875. (anglicky) 
  4. ↑ PETERSON, J.R.; CUNNINGHAM, B.B. Crystal structures and lattice parameters of the compounds of berkelium—II. Journal of Inorganic and Nuclear Chemistry. 1968-05, roč. 30, čís. 3, s. 823–828. Dostupné online [cit. 2024-08-30]. DOI 10.1016/0022-1902(68)80443-9. (anglicky) 
  5. ↑ PETERSON, J. R.; YOUNG, J. P.; ENSOR, D. D. Absorption spectrophotometric and x-ray diffraction studies of the trichlorides of berkelium-249 and californium-249. Inorganic Chemistry. 1986-10, roč. 25, čís. 21, s. 3779–3782. Dostupné online [cit. 2024-08-30]. ISSN 0020-1669. DOI 10.1021/ic00241a015. (anglicky) 
  6. ↑ BURNS, John H.; PETERSON, Joseph Richard. Crystal structures of americium trichloride hexahydrate and berkelium trichloride hexahydrate. Inorganic Chemistry. 1971-01, roč. 10, čís. 1, s. 147–151. Dostupné online [cit. 2024-08-30]. ISSN 0020-1669. DOI 10.1021/ic50095a029. (anglicky) 
  7. ↑ LAUBEREAU, Peter G.; BURNS, John H. Microchemical preparation of tricyclopentadienyl compounds of berkelium, californium, and some lanthanide elements. Inorganic Chemistry. 1970-05, roč. 9, čís. 5, s. 1091–1095. Dostupné online [cit. 2024-08-30]. ISSN 0020-1669. DOI 10.1021/ic50087a018. (anglicky) 
  8. ↑ PETERSON, J. R.; YOUNG, J. P.; ENSOR, D. D. Absorption spectrophotometric and x-ray diffraction studies of the trichlorides of berkelium-249 and californium-249. Inorganic Chemistry. 1986-10, roč. 25, čís. 21, s. 3779–3782. Dostupné online [cit. 2024-08-30]. ISSN 0020-1669. DOI 10.1021/ic00241a015. (anglicky) 
Chloridy s prvkem v oxidačním čísle III.
Chlorid aktinitý (AcCl3) • Chlorid hlinitý (AlCl3) • Chlorid americitý (AmCl3) • Chlorid arsenitý (AsCl3) • Chlorid zlatitý (AuCl3) • Chlorid boritý (BCl3) • Chlorid bismutitý (BiCl3) • Chlorid berkelitý (BkCl3) • Chlorid ceritý (CeCl3) • Chlorid kalifornitý (CfCl3) • Chlorid curitý (CmCl3) • Chlorid kobaltitý (CoCl3) • Chlorid chromitý (CrCl3) • Chlorid dysprositý (DyCl3) • Chlorid erbitý (ErCl3) • Chlorid einsteinitý (EsCl3) • Chlorid europitý (EuCl3) • Chlorid železitý (FeCl3) • Chlorid gallitý (GaCl3) • Chlorid gadolinitý (GdCl3) • Chlorid holmitý (HoCl3) • Chlorid joditý (I2Cl6) • Chlorid inditý (InCl3) • Chlorid iriditý (IrCl3) • Chlorid lanthanitý (LaCl3) • Chlorid lawrencitý (LrCl3) • Chlorid lutecitý (LuCl3) • Chlorid manganitý (MnCl3) • Chlorid molybdenitý (MoCl3) • Chlorid dusitý (NCl3) • Chlorid niobitý (NbCl3) • Chlorid neodymitý (NdCl3) • Chlorid niklitý (NiCl3) • Chlorid neptunitý (NpCl3) • Chlorid osmitý (OsCl3) • Chlorid fosforitý (PCl3) • Chlorid promethitý (PmCl3) • Chlorid praseodymitý (PrCl3) • Chlorid plutonitý (PuCl3) • Chlorid rhenitý (ReCl3) • Chlorid rhoditý (RhCl3) • Chlorid ruthenitý (RuCl3) • Chlorid antimonitý (SbCl3) • Chlorid skanditý (ScCl3) • Chlorid samaritý (SmCl3) • Chlorid tantalitý (TaCl3) • Chlorid terbitý (TbCl3) • Chlorid technecitý (TcCl3) • Chlorid thoritý (ThCl3) • Chlorid titanitý (TiCl3) • Chlorid thallitý (TlCl3) • Chlorid thulitý (TmCl3) • Chlorid uranitý (UCl3) • Chlorid vanaditý (VCl3) • Chlorid wolframitý (WCl3) • Chlorid yttritý (YCl3) • Chlorid ytterbitý (YbCl3) • Chlorid zirkonitý (ZrCl3)
viz též Hexachlorethan (C2Cl6) • Hexachlordisilan (Si2Cl6)