Zuzana Kočová

Zuzana Kočová
Narození	17. srpna 1922 Jičín
Úmrtí	12. června 1988 (ve věku 65 let) nebo 11. června 1988 (ve věku 65 let) Praha
Povolání	herečka, spisovatelka, redaktorka, dramaturgyně, divadelní herečka, divadelní režisérka, dramatička, publicistka a režisérka
Manžel(ka)	Emil František Burian
Děti	Jan Burian
Příbuzní	Jiří Burian[1] a Jan Burian ml.[1] (vnoučata)
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Zuzana Kočová, rodným jménem Liběna Kočová, (17. srpna 1922 Jičín – 12. června 1988 Praha) byla česká divadelní herečka, režisérka, dramatička a spisovatelka.^[2]

Život

Po absolutoriu obecné školy na Spořilově studovala Akademické gymnázium v Praze. V roce 1940, před maturitou školu opustila a nastoupila na hereckou školu při divadle D 40. V tomto divadle hrála až do jeho uzavření v roce 1941. Poté hrála v letech 1941–1942 v Horáckém divadle v Třebíči. V letech 1942–1945 působila v zájezdovém souboru Středočeské činohry Josefa Burdy. Po skončení války nastoupila opět do divadelního souboru E. F. Buriana a v jeho divadle pracovala jako umělecká vedoucí, lektorka a herečka až do zrušení divadla v roce 1962. V roce 1947 si nechala změnit křestní jméno na Zuzana.

V roce 1964 založila divadlo Maringotka, pro které psala a upravovala hry a působila v něm jako dramaturgyně, režisérka a herečka. Divadlo zaniklo v roce 1973. Po skončení divadelní kariéry se věnovala psaní.

V letech 1974–1978 pracovala jako dramaturgyně Hlavní redakce literárně dramatického vysílání Československého rozhlasu.^[3]

V osmdesátých letech podnikla cesty na Island a do Skotska, o obou cestách napsala cestopisy.^[4]

Zemřela roku 1988 a je spolu s manželem pohřbena na Vyšehradském hřbitově.

Rodina

Byla třetí manželkou Emila Františka Buriana, sňatek proběhl v roce 1953. Je matkou písničkáře Jana Buriana (* 1952).

Spisy

• Kronika armádního uměleckého divadla, Praha : Naše vojsko, 1955
• Pět kapitol o divadle, 1958
• Cestou
• Což napsat poctivou zpověď?
• Vzpomínky na E. F. Buriana
• Jak to dělal
• Experiment Maringotka, rukopis, vzpomínky
• Svět Zuzany Kočové
• Neuengammský vězeň č. 8898, Hlas revoluce, 26. 5. 1979
• Můj učitel E. F. Burian
• Drazí přátelé z divadel...
• Pět sešitů ze začátku, vzpomínky z dětství a začátků divadelní kariéry, Praha : Mladá fronta, 1975
• Tychonova hvězda, Praha : Československý spisovatel, 1977
• Krajní situace, Praha : Československý spisovatel, 1980
• Čtyři stěny, přepracování hry Niobé a její děti, Praha : Československý spisovatel, 1982
• Chvála putování, cestopis, Praha : Československý spisovatel, 1984
• Potíže putování, cestopis, Praha : Československý spisovatel, 1989

Publicistická činnost

Jako redaktorka pracovala pro časopis Umělecký měsíčník, který vydával E. F. Burian. Přispívala do novin a časopisů Rudé právo, Květy, Tvorba, Literární měsíčník a Kmen.

Divadelní a rozhlasové hry

• Balada o bosorce, asi 1955
• Šipky k domovu, 1955, spoluautor Michal Štemr
• Mezi životem a hrou (1958, pod pseudonymem Josef Liška)
• Slečna z pošty (1959),
• Příběh o málo slovech (1966)
• Kirké a Balas : báje z doby neukončené, Praha : Dilia, 1970
• Niobé a její děti, Praha : Dilia, 1972
• byla spoluautorkou některých dílů seriálu Jak se máte, Vondrovi? (díly 1986 Poštovní schránka, Dědek, bába, vnuk a Podmínka; 1988 Tři dopisy)^[2]

Divadelní a rozhlasové adaptace

• Honoré de Balzac: Otec Goriot, Praha : Československé divadelní a literární jednatelství, asi 1950, zvukový záznam rozhlasové dramatizace vyšel v roce 2014 na CD^[5]
• Honoré de Balzac: Farář z Toursu, dramatizace povídky, Praha : Československá divadelní a literární jednota, 1952
• Alois Jirásek: Psohlavci : hra o 4 dějstvích, 11 obrazech, Praha : Československé divadelní a literární jednatelství, 1954
• Honoré de Balzac: Soupeři : hra o třech dějstvích, před 1960
• Viktor Dyk: Krysař, zpracováno v roce 1964 v Československém rozhlasu jako rozhlasová dramatizace. Rozhlasová úprava Zuzana Kočová a Josef Henke. Dramatizace a hudba Emil František Burian. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Josef Henke. Osoby a obsazení: Krysař (Luděk Munzar), Agnes (Gabriela Vránová), Sepp Jörgen (Soběslav Sejk), matka (Marie Vášová), Kristián (Petr Haničinec), Lora (Viola Zinková), Kätchen (Karolina Slunéčková), konšel Frosch (František Hanus), konšel Štrumm (Vladimír Leraus), hlas žebráka (Viktor Očásek), ženský hlas (Antonie Hegerlíková), mužský hlas (Miroslav Doležal) a hlášení (Hana Brothánková).
• Karel Hynek Mácha: Cikáni, Praha : Dilia, 1970
• Miguel de Cervantes: Zázračné divadlo : komedie z Meziher, překlad: Ivana Vedlejchová, sestavily Ivana Vedlejchová a Zuzana Kočová, Praha : Dilia, 1970
• Alexandr Grin: Jessie a její sestra, na základě překladu Zdeňky Psůtkové zdramatizovala Zuzana Kočová, Praha : Dilia, 1971
• Alexandr Ivanovič Gercen: Kdo je vinen?, překlad Jaroslav Piskáček, premiéra 1959, tiskem Praha : Dilia, 1971
• Jack London: Železná pata, 1976, pod pseudonymem František Kuba
• E. F. Burian: Vítězové, 1979

Pseudonym

Používala pseudonymy Josef Liška a František Kuba. ^[2]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Zuzana Kočová
• NONDKOVÁ, Michaela. Zuzana KOČOVÁ. Slovník české literatury po roce 1945 [online]. 2006-08-09 [cit. 2019-08-10]. Dostupné online. 
• HUBIČKA, Jiří. Dvě vzpomínky na Zuzanu Kočovou. www.rozhlas.cz [online]. Český rozhlas, 2012-08-20 [cit. 2019-08-10]. Dostupné online. 
• BURIAN, Jan. Zuzana Kočová [online]. Jan Burian [cit. 2019-08-10]. Dostupné online. 

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.