Vedžahorresnet

Vedžahorresnet
v hieroglyfickém zápisu
G43U28G5M24n
t
pr
Vedžahorresnet
Vedžahorresnetova naoformní socha popsaná životopisným nápisem
Vedžahorresnetova naoformní socha popsaná životopisným nápisem
Narození6. století př. n. l.
Povolánílékař, staroegyptský kněz a úředník
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vedžahorresnet († kolem roku 509 nebo 517 př. n. l.)[1][2] byl vojenský velitel a hodnostář ve starověkém Egyptě v období závěru 26. a počátku 27. dynastie. Narodil se v rodině kněze[3] ve městě Sau v nilské deltě, které v té době bylo sídlem vlády. Po bitvě u Pelúsia, v jejímž důsledku došlo k pádu 26. dynastie a k obsazení Egypta Peršany, se podle svého historicky významného životopisu] stal jednou z hlavních opor nového režimu a představitelem jeho politiky respektování alespoň části domácí elity.[4] V pozdější době byl pokládán za významného mudrce. Jeho architektonicky jedinečná hrobka[5]Abúsíru, reprezentující unikátní typ šachtových hrobek, byla objevena a prozkoumána Českým egyptologickým ústavem.

Vedžehorresnet expozice, Museo Gregoriano Egizio Vaticano

Vedžahorresnet byl za vlády Ahmose II. a Psammetika III. kromě jiných úřadů také velitelem řeckých žoldnéřů v Egyptě a velitelem vojenských i obchodních královských lodí spojených s Byblem.[4][2] Nepochybně se účastnil bojů proti Peršanům, které v této době musely zahrnovat i námořní aktivity.[3] Další okolnosti Vedžahorresnetovy kariéry nejsou známy; jisté je pouze to, že po obsazení Egypta dobyvateli se stal „společníkem krále“ a dozorcem paláce – snad tedy zodpovídal za výběr zaměstnanců pracujících pro novou vládu.[3]

Později získal titul vrchního lékaře Horního a Dolního Egypta. Není jasné, jaký byl jeho přesný význam; pravděpodobně měl tento úřad vztah ke státním financím a podobal se úřadu kancléře.[2] Český egyptolog Ladislav Bareš se ovšem domnívá, že se mohl vztahovat jen k osobnímu postavení nositele jako favorita perského panovníka, protože osobní lékaři byli obvykle svým vládcům blízcí.[4] Každopádně vyjadřuje skutečnost, že se Vedžahorresnet stal pravděpodobně nejbližším egyptským spolupracovníkem krále Kambýsa: seznámil jej s domácími zvyklostni a náboženskými tradicemi[4][6] a sestavil pro něj a jeho nástupce Dareia I. tradiční faraonskou titulaturu.[7] Řada tvrzení, která se v autobiobrafii objevují a která zdůrazňují Vedžahorresnetův vliv na krále a na politické události, nepochybně může být připsána spíše soudobým pravidlům literárního žánru životopisu než skutečnosti,[6][8] nicméně o historickém podkladu podstatných z nich není třeba pochybovat.[8][7] Vedžahorresnet zdůrazňuje především svou zásluhu na obnově města Sais, zejména tamního chrámu bohyně Neity[9] a Hlavní centra starověkého Egypta. Pyramidy (zde Rachefova) a Velká sfinga v Gíze jsou dnes nejznámějšími symboly staroegyptské civilizace Domu života, a pomoc místním obyvatelům a kněžím, jimž se snažil zmírnit následky perské okupace.[8][10]

Vedžahorresnetův životopisný nápis je porušen v místě, kde se uvádí, že byl povolán Dareiem I. do Persie, aby zde pomohl s egyptským vojskem potlačit místní povstání; z toho někteří badatelé vyvozují závěr, že mohl zemřít a být pohřben mimo Egypt. Žádný přesvědčivý důkaz pro to ovšem neexistuje a není jasné, zda jeho hrobka v Abúsíru byla skutečně použita nebo zda je pouhým kenotafem.[11][2] O Vedžahorresnetově významném postavení a zvláštní úctě k němu ovšem svědčí, že jeho hrobka se podle všeho stala centrem samostatného pohřebiště na lokalitě,[1] dlouho po své smrti byl pokládán za významného mudrce a v Mennoferu byl pěstován jeho kult.[2][1]

Odkazy

Reference

  1. a b c BAREŠ, Ladislav. Vedžahorresnet – tradicionalista, pragmatik nebo zrádce?. Pražské egyptologické studie. 2003, s. 85. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-06-21. ISSN 1214-3189.  Archivováno 21. 6. 2007 na Wayback Machine.
  2. a b c d e VERNER, Miroslav. Objevování starého Egypta : půlstoletí českých egyptologických výzkumů ve stínu pyramid. Praha–Litomyšl: Paseka, 2008. 408 s. ISBN 978-80-7185-896-6. S. 321n. 
  3. a b c WILKINSON, Toby H. A. Lidé starého Egypta. Překlad Hana Navrátilová a Renata Landgráfová. Praha: Mladá fronta, 2008. 336 s. ISBN 978-80-204-1819-7. S. 306n. 
  4. a b c d BAREŠ, Ladislav. Vedžahorresnet – tradicionalista, pragmatik nebo zrádce?. Pražské egyptologické studie. 2003, s. 82n. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-06-21. ISSN 1214-3189.  Archivováno 21. 6. 2007 na Wayback Machine.
  5. VERNER, Miroslav; BAREŠ, Ladislav; VACHALA, Břetislav. Encyklopedie starověkého Egypta. Praha: Libri, 2007. 528 s. ISBN 978-80-7277-306-0. S. 492. 
  6. a b TRIGGER, Bruce Graham, et al. Starověký Egypt: dějiny společnosti. Překlad Renata Landgráfová, Jana Mynářová. Praha: Volvox Globator, 2005. 451 s. ISBN 80-7207-535-7. S. 277n. 
  7. a b BAREŠ, Ladislav. Vedžahorresnet – tradicionalista, pragmatik nebo zrádce?. Pražské egyptologické studie. 2003, s. 88. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-06-21. ISSN 1214-3189.  Archivováno 21. 6. 2007 na Wayback Machine.
  8. a b c BAREŠ, Ladislav. Vedžahorresnet – tradicionalista, pragmatik nebo zrádce?. Pražské egyptologické studie. 2003, s. 83. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-06-21. ISSN 1214-3189.  Archivováno 21. 6. 2007 na Wayback Machine.
  9. Neit [online]. Univerzita Karlova, Praha: 2013. Dostupné online. 
  10. VACHALA, Břetislav. Abúsír: Staroegyptské královské pohřebiště. Brno: Nadace Universitas Masarykiana, 2006. 117 s. ISBN 80-7204-399-4, ISBN 80-210-3735-0. S. 80. 
  11. VERNER, Miroslav. Ztracené pyramidy, zapomenutí faraoni : Abúsír. Praha: Academia, 1994. 247 s. ISBN 80-200-0507-2. S. 205n. 

Literatura

  • BAREŠ, Ladislav. Vedžahorresnet – tradicionalista, pragmatik nebo zrádce?. Pražské egyptologické studie. 2003, s. 81–89. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-06-21. ISSN 1214-3189.  Archivováno 21. 6. 2007 na Wayback Machine.

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Autoritní data Editovat na Wikidatech