Střední hra
Tento článek je o fázi šachové partie. O šachovém zahájení pojednává článek Střední hra (zahájení).
Střední hra je rozvinutá fáze šachové partie[1]. Začíná obvykle kolem 15. až 20. tahu po skončení zahájení, kdy již je většina figur rozvinuta a zapojena do boje, a končí poté, co byl výměnami významně zredukován počet a síla figur – v tom okamžiku partie přechází do koncovky. Významnými tématy střední hry je boj o centrum, otevřené sloupce a jiné komplexy polí; vytváření slabin v protivníkově táboře a vylepšování pozice vlastních figur; útok na krále a obrana či prevence proti němu.
Literatura
- PACHMAN, Luděk. Střední hra v šachové praxi. Frýdek-Místek: soukromé nakladatelství Pliska, 1991.
Reference
- ↑ VESELÝ, Jiří; KALENDOVSKÝ, Jan; FORMÁNEK, Bedrich. Malá encyklopedie šachu. 1. vyd. Praha: Olympia, 1989. 430 s. , heslo Střední hra
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
Strategie šachu | |
---|---|
Základní pojmy | Centrum • Hodnota šachových kamenů • Hypermodernismus • Malé centrum • Opozice • Plán hry • Velké centrum |
Fáze partie | |
Faktory pozice | Dvojice střelců • Opěrný bod • Pěšcová struktura • Postavení králů • Prostor • Volný sloupec • Vývin figur |
Strategické postupy | Blokáda • Lavírování • Likvidace slabin • Manévrování • Minoritní útok • Oběť • Opačné rošády • Profylaxe • Překrytí • Útok na krále • Výměna • Využití slabé sedmé řady • Zjednodušení pozice |
Velcí stratégové | Aaron Nimcovič • Savielly Tartakower • Richard Réti • José Raúl Capablanca • Vasilij Smyslov • Anatolij Karpov • Luděk Pachman • Vlastimil Hort |
Portály: Šachy