Sedmihradské velkoknížectví
Sedmihradské velkoknížectví Großfürstentum Siebenbürgen Erdélyi Nagyfejedelemség Marele Principat al Transilvaniei
| |||||||
Geografie
| |||||||
Hlavní město | Hermannstadt (Nagyszeben, Sibiu) 1711–1791, 1848–1861 Klausenburg (Kolozsvár, Kluž) 1791–1848, 1861–1867 | ||||||
Obyvatelstvo | |||||||
Národnostní složení | Rumuni, Sikulové, Maďaři, Sedmihradští Sasové | ||||||
Jazyky | |||||||
Náboženství | |||||||
Státní útvar | |||||||
Státní zřízení | |||||||
Mateřská země | |||||||
Vznik | |||||||
Státní útvary a území | |||||||
|
Sedmihradské knížectví (německy Fürstentum Siebenbürgen), v roce 1765 povýšeno na Sedmihradské velkoknížectví (německy Großfürstentum Siebenbürgen), bylo od roku 1711 jedno z rakouských korunních zemí.
Historie
Vznikla 2. listopadu 1765, kdy císařovna Marie Terezie jako uherská panovnice povýšila dosavadní Sedmihradské knížectví na velkoknížectví. Tento formální status si Sedmihradsko podrželo až do roku 1848. V květnu 1784 byla vyhlášena němčina za jediný úřední a vyučovací jazyk v Uhrách a Sedmihradsku. To se ale nepodařilo uvést do praxe.
Během revoluce v roce 1848 sepsali 15. května 1848 zdejší Rumuni petici, kterou požadovali zrovnoprávnění. Tomuto požadavku však nebylo vyhověno, naopak byl pod uherským nátlakem přijat zákon vyhlašující plné spojení Sedmihradska s Uherskem. Tento zákon však nakonec nebyl realizován a rakouská říšská ústava ze 4. března 1849 Sedmihradsko a Uhersko opět plně oddělila, přičemž Sedmihradsko a Uhersko přišly o své samosprávné instituce.
Říjnovým diplomem byla roku 1860 obnovena autonomie obou korunních zemí, ale Sedmihradsko přišlo o zbytek Partia a zmenšilo se tím na 57 243 km². 1. července 1863 svolal císař František Josef I. do Sibině sedmihradský sněm na němž došlo ke zrovnoprávnění Rumunů.
Po Rakousko-uherském vyrovnání v roce 1867 se Sedmihradské velkoknížectví stalo částí Zalitavska v jehož rámci bylo znovuzačleněno do Uherska a spolu se zrušením jeho zemských institucí přestalo 20. června 1867 existovat jako územní jednotka. Zákonem z roku 1868 pak byla zrušena všechna privilegia sedmihradského velkoknížectví, jeho území nově rozděleno na 15 žup a od 90. let 19. století započala maďarizace.
Literatura
- Ottův slovník naučný, heslo Sedmihradsko. Sv. 22, str. 763
Související články
- Uhersko
- Dějiny Maďarska
- Sedmihradsko
- Sedmihradské knížectví
- Seznam sedmihradských panovníků
- Podunajská knížectví
Externí odkazy
- (česky) Sedmihradská správa
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
Země Rakouského císařství | ||
---|---|---|
Království | ||
Arcivévodství Velkoknížectví | ||
Vévodství | ||
Ostatní území | ||
1 od roku 1816 do 1849 , 2 od roku 1849 , 3 od roku 1861 |
Korunní země Rakouska-Uherska | ||
---|---|---|
Předlitavsko Předlitavsko (země zastoupené v říšské radě) | České království, Dalmatské království, Bukovinské vévodství, Korutanské vévodství, Kraňské vévodství, Haličsko-vladiměřské království, Moravské markrabství, Rakouské arcivévodství (Rakousy pod Enží, Rakousy nad Enží), Vévodství Horní a Dolní Slezsko, Salcburské vévodství, Štýrské vévodství, Tyrolské okněžněné hrabství a Vorarlbersko, Rakouské přímoří (okněžněné hrabství Gorice a Gradiška, Markrabství Istrie, Terst) | |
Zalitavsko (země svatošpěpánské uherské koruny) | Uherské apoštolské království (Sedmihradské velkoknížectví1 a Srbské vojvodsví a Banát), Chorvatsko-slavonské království2, město Rijeka (corpus separatum) | |
Ostatní | ||
1 od roku 1867 , 2 od roku 1868 , 3 od roku 1908 |