Povstání ve Vendée

Povstání ve Vendée
konflikt: Válka první koalice
Henri de La Rochejacquelein v bitvě u Cholet roku 1793, Paul-Émile Boutigny
Trvání	březen 1793 – prosinec 1796, 1815
Místo	Francie
Výsledek	vítězství republiky povraždění obyvatel regionu Vendée
Strany
katolicko-královská armáda Vendée šuani émigrés podpora: Velká Británie Francouzská republika Francouzská republika republikáni regionu Vendée místní národní gardisté Francouzské císařství Francouzské císařství (1815)
Velitelé
Jacques Cathelineau † Maurice d'Elbée  Charles de Bonchamps † Louis Marie de Lescure † Henri de la Rochejaquelein † Francois de Charette  Jean-Nicolas Stofflet  Charles Aimé de Royrand † Jean Baptiste Camille Canclaux Armand Louis de Gontaut Jean Antoine Rossignol François Séverin Marceau Jean-Baptiste Kléber François Joseph Westermann Jean Baptiste Carrier Louis Marie Turreau Thomas-Alexandre Dumas Lazare Hoche
Síla
80 000 130 000–150 000
Ztráty
~ 130 000 padlých vojáků a civilistů ~ 30 000 padlých vojáků
z obyvatel Vendée ~ 170 000 padlých vojáků a civilistů (tj. 75–80 % royalistů a 20–25 % republikánů) celkem 170 000–200 000 mrtvých
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Povstání ve Vendée či občanská válka ve Vendée byl ozbrojený boj roajalisticky a katolicky smýšlejícího venkovského obyvatelstva západofrancouzského kraje Vendée a okolních departmentů proti republikánskému revolučnímu vojsku v době Velké francouzské revoluce. Boje s různou intenzitou probíhaly v letech 1793 až 1796, kdy byla vzpoura definitivně republikánskými silami potlačena.

Povstání bylo krvavé a obě strany si počínaly velmi nemilosrdně, brutální represe ze strany republikánů dokonce někteří historici považují za první genocidu moderních dějin.^[1] V prosince 1793 vydalo Výbor pro veřejné blaho^[rozpor] rozkaz vyvraždit civilní obyvatele v 778 farnostech. Údajně napsali:

V roce 1795 bylo povstání přerušeno krátkým příměřím, a dělí se tak na dvě období, označované jako první vendéeská válka (1793–1795) a druhá vendéeská válka (1795–1796). Ve stejné době probíhalo také podobně zaměřené povstání šuanů v Bretani a Maine. Po potlačení povstání došlo na území Vendée ještě k dalším menším a méně významným vzpourám, které se někdy označují jako třetí (1799–1800), čtvrtá (1815) a pátá (1832) vendéeská válka.

Galerie

• 
  povraždění civilistů v katolickém regionu Vendeé revolučními vojsky republiky
• 
  symbolem povstání se stalo Nejsvětější srdce Ježíšovo (Sacré-Cœur) doplněné heslem Dieu le roi (Bůh král) byl šit na ošacení povstalců
• 
  prapor katolicko-královské armády Vendée se symboly monarchie

Reference

Literatura

• ŠŤOVÍČEK, Michal. Vendéeské války: 1793-1832. 1. vyd. Třebíč: Akcent, 2013. ISBN 978-80-7268-945-3.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Povstání ve Vendée na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.