Pellova rovnice

Grafické znázornění řešení Pellovy rovnice pro N = 2 {\displaystyle N=2} s vyznačenými šesti z celočíselných řešení

Pellova rovnice je označení diofantické rovnice ve tvaru:

x 2 N y 2 = 1 {\displaystyle x^{2}-Ny^{2}=1\,}

kde N {\displaystyle N} je kladné celé číslo. Často je navíc přidáván požadavek, aby N {\displaystyle N} bylo nečtvercové, neboť ve variantě s čtvercovým číslem má rovnice jen dvojici řešení ( ± 1 , 0 ) {\displaystyle (\pm 1,0)} , která má vždy a označují se tedy triviální řešení.[1] Naopak není-li číslo N {\displaystyle N} čtvercem, pak má úloha nekonečně mnoho řešení, jak dokázal již Joseph-Louis Lagrange.

K nalezení základního řešení je možné použít řetězový zlomek vyjadřující N {\displaystyle {\sqrt {N}}} .[1] Ze základního řešení x 0 , y 0 {\displaystyle x_{0},y_{0}} je možné získat všechna další řešení z rekurentní rovnice s maticovým násobením:[1]

( x i + 1 y i + 1 ) = ( x 0 N y 0 y 0 x 0 ) ( x i y i ) {\displaystyle {\begin{pmatrix}x_{i+1}\\y_{i+1}\end{pmatrix}}={\begin{pmatrix}x_{0}&Ny_{0}\\y_{0}&x_{0}\end{pmatrix}}{\begin{pmatrix}x_{i}\\y_{i}\end{pmatrix}}}

Z hlediska abstraktní algebry je nalezení řešení ekvivalentní úloze nalezení jednotek v okruhu celistvých čísel kvadratického tělesa.

Jedním z nejstarších výskytů patřičné úlohy je Archimédova úloha o dobytku.[2] Řešením Pellovy rovnice se zabývali rovněž matematikové ve staré Indii, kde ji zkoumal například Brahmagupta v sedmém století a Bháskara II. ve dvanáctém století.[3]

V novověké Evropě se Pellovou rovnicí zabýval mimo jiné Pierre de Fermat, který o ní také psal v roce 1657 v dopise, jehož adresátem byl jeho přítel Bernard Frénicle de Bessy. Pojmenování rovnice po anglickém matematikovi Johnu Pellovi vzniklo následkem toho, že jej Leonhard Euler mylně považoval za autora jejího řešení.[4]

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Pellsche Gleichung na německé Wikipedii a Pell's equation na anglické Wikipedii.

  1. a b c VÍT, Pavel. Řetězové zlomky. Praha: Mladá fronta, 1982. Dostupné online. Kapitola 18. Použití řetězových zlomků. 
  2. BÁRTLOVÁ, Tereza. In: HALAS, Zdeněk. Archimédés. Několik pohledů do jeho života a díla. Praha: Matfyzpress, 2012. Dostupné online. ISBN 978-80-7378-228-3.
  3. SÝKOROVÁ, Irena. Pellova rovnice v indické matematice. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 2011, roč. 56, čís. 1. Dostupné online. ISSN 0032-2423. 
  4. ŠOLCOVÁ, Alena. D’Artagnan mezi matematiky - pocta Pierru Fermatovi k 400. výročí narození. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 2001, roč. 46, čís. 4. Dostupné online. ISSN 0032-2423. 

Literatura

  • VÍT, Pavel. Řetězové zlomky. Praha: Mladá fronta, 1982. Dostupné online. Kapitola 18. Použití řetězových zlomků. 
  • PETR, Karel. O rovnici Pellově. Časopis pro pěstování matematiky a fysiky. 1927, roč. 56, čís. 2, s. 57–66. Dostupné online. ISSN 1802-114X. 
Autoritní data Editovat na Wikidatech
  • BNF: cb150987299 (data)
  • LCCN: sh2002004493
  • NLI: 987007539856505171