Pannotypie
Pannotypie (z latinského pannus = plátno) je historický fotografický proces, který patří do kategorie přímých pozitivních procesů jako modifikace mokrého kolódiového procesu. Za vynálezce je považována pařížská firma Wulff & Co., která ji zveřejnila v roce 1853.[1] Metoda se používala v období 1854–1868.[2]
Princip
Kolódiový negativ na skle byl slabě exponován a krátce vyvolán tak, aby neměl závoj. Konečným podkladem citlivé vrstvy bylo černé plátno, proti kterému se dal obraz pozorovat v odraženém světle. Světlý negativ se tak při prohlížení proti tmavému pozadí jevil jako pozitiv. Tato technika se pozná podle zvrásněné textury plátna v obrazu.[2] Jedná se o unikát. Tento postup měl tu výhodu, že se obraz na rozdíl od ambrotypie nemohl rozbít. Nevýhodou ale bylo, že po vysušení substrátu obraz popraskal nebo se rozpadl. S rozšířením ferrotypie a albuminového procesu se tato metoda vytratila. Vzhledem k velké citlivosti se dochovalo velmi málo originálů.
Galerie
- Pannotypie po roce 1860
- Portrét ženy na černém voskovaném plátně
Reference
Literatura
- (německy) Josef Maria Eder: Geschichte der Photographie, svazek 1, 1. díl, první polovina, Wilhelm Knapp, Halle/Saale 1932, str. 513
Související články
- Ferrotypie
- Ambrotypie
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu pannotypie na Wikimedia Commons
- Pannotypie v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV)