Páni z Donína

Páni (pukrabata) z Donína
(Burggrafen von Dohna)
Rodový erb pánů z Donína
ZeměČeské královstvíČeské království České království
TitulyHrabata a purkrabata
ZakladateléJindřich z Rotova
Rok založení13. století
Větve roduSaská, česká, slezsko-lužická, pruská
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Páni, či purkrabí z Donína, či jen Donínové (německy Grafen und Burggrafen von Dohna) jsou stará německá panská rodina, jež odvozovala svůj franský původ a službu na dvoře císaře Karla Velikého, odkud odešla do Saska. Měla čtyři rodové větvě: saskou, českou, slezskou a pruskou. Saská větev zdomácněla na českém území a dostala název podle hradu Donín (Dohna) ve stejnojmenném městě, kde funkci purkrabího v letech 1152–1180 vykonával zakladatel rodu Jindřich z Rotova. Dosud žijí příslušníci větve pruské.[1]

Historie

Jindřich z Rotova se stal prvním purkrabím v letech 1152–1180, hodnost purkrabího se poté dědičně přenášela z jednoho člena na druhého, a proto rodina začala užívat tohoto nezvyklého přídomku. Hrad začal střídat majitele (čeští panovníci s německými císaři). Po ztrátě hradu následkem Donínské pře roku 1402 přesídlili do Čech. Drželi zde Okoř, Lochovice, Bílý Újezdec (dnešní osada obce Ledce), Tuchoraz, Dražice, Benátky nad Jizerou, kde Bedřich z Donína (14681574) dal postavit na místě zříceniny gotického hradu renesanční zámek. V Čechách vlastnil rod z Donína na začátku 17. století zámek Lemberk, který ovšem po bitvě na Bílé hoře opustil.[2] Rod se rozdělil do dvou větví, které však obě v první polovině 17. století vymírají. Vladislav a Ota se účastnili stavovského povstání a po porážce museli emigrovat do zahraničí, kde oba bez potomků zemřeli. Slezská větev také vymřela, zůstávají pouze příslušníci původní pruské linie.

Purkrabí z Donína na Grabštejně

Méně známá je slezsko-lužická větev rodu, kterou založil Jindřich III. z Donína. Jindřich III. strávil 40 let svého aktivního života na cestách mezi dvory svých lenních pánů: českého krále Václava I. a později Přemysla Otakara II., míšeňského markraběte Jindřicha Jasného a míšeňského biskupa, mezi něž lenní práva nad Donínem střídavě přecházela. Napětí a neshody mezi Jindřichem Jasným a Jindřichem z Donína vyústily až do popravy Jindřichova syna Oty a odchodu rodiny do Čech, do Žitavska. Zde vybudovali hrad Grabštejn (Grafenstein) a stáli u založení kláštera Marienthal.

Představitelé v českých zemích

Hrad Dohna (Donín) po přestavbě z 19. století
Erb pánů z Donína podle Siebmachera

Erb

Ve znaku mají dva skřížené jelení parohy v modrém poli, v klenotu korunovaný helm, z něhož vyrůstá korunovaná panna štítonoška se dvěma jeleními parohy v rukou.

Příbuzenstvo

Pokrevně se spojili s Šternberky, Vartemberky, Valdštejny, Trčky, Kolovraty či pány ze Stráže.

Odkazy

Reference

  1. a b MAŠEK, I, 2008, s. 190
  2. MYSLIVEČEK, Milan. Velký erbovník svazek 1. Plzeň: Nakladatelství Fraus, 2005. 391 s. ISBN 80-7238-520-8. Heslo z Donína, s. 173. 

Literatura

  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty : Erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. 1. Praha: Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola z Donína, s. 44. 
  • MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách,m na Moravě a Ve Slezsku od Bílé Hory do současnosti. 1. Praha: Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0027-3. Kapitola z Donína, s. 190. 

Související články

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Autoritní data Editovat na Wikidatech