Lhenice

Lhenice
Kostel svatého Jakuba na náměstí
znakvlajka
Lokalita
Status	městys
Pověřená obec	Prachatice
Obec s rozšířenou působností	Prachatice (správní obvod)
Okres	Prachatice
Kraj	Jihočeský
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	48°59′42″ s. š., 14°8′59″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	2 109 (2024)[1]
Rozloha	39,14 km²[2]
Nadmořská výška	559 m n. m.
PSČ	384 02
Počet domů	719 (2021)[3]
Počet částí obce	9
Počet k. ú.	9
Počet ZSJ	10
Kontakt
Adresa úřadu městyse	Úřad městyse Lhenice Školní 124 384 02 Lhenice [email protected]
Starostka	Ing. Markéta Trnková
Oficiální web: www.lhenice.cz
Lhenice
Další údaje
Kód obce	550361
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lhenice jsou městys na jihu Čech v Šumavském podhůří, 7 km jihojihozápadně od Netolic v okrese Prachatice pod vrchem Stráže (742 m) ve výšce 559 m nad mořem.

Lhenice mají přibližně 2 100^[1] obyvatel a rozlohu 39,13 km². Je zde základní škola, mateřská škola, základní umělecká škola, kino, zdravotní středisko, zubní ordinace, benzínová pumpa a pošta.

V okolí jsou známé svými rozsáhlými třešňovými sady. Odedávna se zde pěstuje ovoce a pro Lhenice a okolí se vžilo označení zahrada jižních Čech. V obci je vyhlášená moštárna a pěstitelská pálenice. Zde lisovaná ovocná šťáva / jablečný mošt / získala v roce 2009 1. místo v soutěži chutná hezky Jihočesky.^[4]

Místní části

• Dolní Chrášťany
• Horní Chrášťany
• Hoříkovice
• Hrbov
• Lhenice
• Třebanice
• Třešňový Újezdec
• Vadkov
• Vodice

Historie

První písemná zmínka pochází z roku 1283, kdy Lhenice patřily klášteru Zlatá Koruna. Roku 1420 uchvátil pro sebe Lhenice Oldřich II. z Rožmberka. Císař Zikmund Lhenice roku 1437 zastavil obci Táborské. V roce 1544 povýšil Lhenice císař Ferdinand I. na městečko. Táborské obci byly Lhenice královskou komorou zabrány a prodány opět Rožmberkům, kteří potvrdili městečku svobody. Roku 1600 daroval Lhenice Petr Vok z Rožmberka Martinovi Grejnarovi z Veveří. Ten zde vystavěl zámeček a po krátkém držení odevzdal Lhenice opět Petrovi. Po bělohorské bitvě dostaly se Lhenice v roce 1622 pánům z Eggenberka a roku 1719 Schwarzenberkům.

V roce 1890 čítaly Lhenice 198 domů, 1422 obyvatel, farní kostel, 5 třídní školu, radnici, četnickou stanici, poštu, občanskou záložnu, 2 mlýny a pořádaly 2 výroční trhy.^[5]

Základem půdorysu Lhenic je nevelké obdélné náměstí, přes které procházela cesta z Českého Krumlova do Netolic. Severní stranu tvoří kostel. Postupně se začalo sídliště rozrůstat a před třicetiletou válkou čítalo na 70 domů. Válka zničila městečko takřka z celé třetiny. Od roku 1713 se dostavil opět růst a další rozvoj nastal ve 20. a 30. letech 20. století. Bohužel, stavební úpravy 50. let 20. století dosavadní urbanistický vývoj Lhenic poškodily a městečko z části přišlo o svou tehdejší malebnost. Památkový výraz si zachovaly zejména jednotlivé domy, především okolo náměstí a podél cesty do Krumlova.

Dominantou je kostel Sv. Jakuba, který má raně gotický původ. Zachována je spodní část věže z 1. třetiny 13. století, později byl goticky přestavěn. K další změně došlo v roce 1560 a v letech 1734-40. Byla prodloužena loď a zaklenut presbytář. V roce 1783 zvýšili stavebníci věž a roku 1904 prodloužili presbytář a zakončili jej půlkruhovou apsidou. Pod kostelem je zemanská tvrz, které se říká „Na zámku“. Na začátku 20. století zde byla objevena jáma, kterou tehdy považovali za propadlé sklepy a údajně kolem roku 1920 zde byly nalezeny i jakési tesané kvádry. Sklepení prý vede pod celými Lhenicemi až na Hradce, nebo až na Grejnarov. Veškeré památky však byly v roce 1950 zničeny. Starší historická literatura se domnívá, že zde stálo Grejnarovo renesanční sídlo. Podle dnešních názorů však šlo o objekt daleko starší. Panský dům (čp.156), vznikl v 16. století na vyvýšené terase severozápadně pod kostelem. Počátečním stavitelem byl zřejmě Martin Grejnar, ale dále pokračoval Petr Vok. Později byla stavba přebudována a z 1. patra byl roku 1909 přenesen kazetový strop na zámek Hluboká nad Vltavou.

O původu znaku - štěpu s jablky - existují různé pověsti. Jedna vypráví, že v Budějovicích vypukla morová epidemie a Lheničtí neohroženě zásobovali město ovocem. Proto dostali znak, kde je jabloň a budějovické hradby. Jiná pověst vypráví, že městečkem projížděl kdysi vzácný cizinec a místní lidé mu podali míšeňská jablka. Ať už je pravda jakákoliv, vypadá dnes znak takto: „Na modrém štítě je stříbrná hradební zeď s cimbuřím na obloučkovém podklenutí. Ve stínkách jsou střílny. Nad hradbou vyrůstá jabloňový štěp v přirozených barvách se žlutočervenými jablky“.

Od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse.^[6]

Pozůstatky 90. let

Na začátku 90. let 20. století navozila firma Enviro Technology Today s.r.o. z Prahy do areálu bývalého Agreochemického podniku ve Lhenicích několik tisíc tun hlíny kontaminované polychlorovanými bifenyly (PCB) a další jedy, zanikla (r. 2009)^[7] a nebezpečný odpad odmítl kdokoliv převzít. Firma Enviro Technology Today za své chování dostala několik pokut od České inspekce životního prostředí, ale nikdy je neplatila.^[8] Likvidace nebezpečných látek bude podle odhadů krajského úřadu stát 50 až 70 milionů korun. Od roku 2009 vlastnila areál společnost Panství Bechyně s.r.o., které jedy údajně nepatřily a neměla tak důvod je likvidovat.^[9]

V roce 2017 odkoupil areál včetně ekologické zátěže městys Lhenice a začal s likvidací odpadu. Městys získal dotaci téměř dvacet milionů korun z Národního programu Životního prostředí, dále dotací ve výši dvou a půl milionu korun přispěl Jihočeský kraj a zbytek nákladů pak zaplatil městys Lhenice, který získal na likvidaci ekologické zátěže bezúročnou půjčku. Do listopadu 2017 bylo firmou AVE CZ odpadové hospodářství s.r.o. ze Lhenic vyvezeno a zlikvidováno 204,7 tun olejů, 440,5 tun kondenzátorů, 53,5 tun kontaminovaných vod a dalších asi 50 tun jiných nebezpečných odpadů.^[10]

Sanace byla dokončena v roce 2021, kdy byl pozemek areálu kompletně dekontaminován společností AVE CZ. Celkově bylo z pozemku odvezeno na 800 tun transformátorového oleje, PCB a dalších jedovatých látek uložených v barelech a přes 6 000 tun kontaminované zeminy a dalších materiálů. Většina nebezpečného materiálu byla odvezena do spalovny v Ostravě. Cena sanace byla vyčíslena na zhruba 63 miliónů korun. Obec se tak po více než 25 letech zbavila ekologické hrozby, a v současné době zde městys plánuje umístit zázemí pro technické služby a pro Sbor dobrovolných hasičů.^[11]

Pamětihodnosti

• Kostel sv. Jakuba Většího
• Kaple Panny Marie, směr Hrbov
• Kaplička, směr Vadkov
• Radnice
• Měšťanský dům pův. čp. 3 (Náměstí)
• Usedlost čp. 17 (Prachatická ul.)
• Usedlost čp. 115 (Krumlovská ul.)
• Usedlost čp. 119 (Krumlovská ul.)
• Usedlost čp. 140 (Bavorovská ul.)
• Usedlost čp. 149
• Panský dům čp. 156
• Lhenická lípa, památný strom, v obci při silnici směr Vadkov, necelých 150 m jihozápadně od školy

V Brabcích u studánky, jižně od obce, se nachází kaple a Křížová cesta, opravená roku 2001.

Osobnosti

• Alois Elhenický – architekt, stavitel, poslanec, starosta.
• Theodor Kössl – český právník a hudební skladatel.
• Miroslav Mikeš – režisér ochotnického spolku Tyl Netolice.
• Adolf Branald - český prozaik a dramatik. Dne 8.6.1965 byl jmenován čestným občanem obce.

Galerie

• 
  Kostel
• 
  Kaple
• 
  Usedlost
• 
  Panský dům
• 
  Kaplička

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Lhenice na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky
• Lhenice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.