Kavliho cena
Kavliho cena | |
---|---|
Udělování ceny za astrofyziku (2014) | |
Udělováno | astrofyzika nanovědy neurovědy |
Datum | 2005 |
Země | Norsko |
Uděluje | Norská akademie věd, The Kavli Foundation a Ministry of Education and Research of Norway |
Web | www |
Kavliho cena (anglicky Kavli Prize) vznikla v roce 2005 (poprvé byla udělena 2008) jako společný projekt Norské akademie věd a literatury (Det Norske Videnskaps-Akademi: DNVA), Norského ministerstva školství a výzkumu (Kunnskapsdepartementet: KD) a Kavliho nadace (Kavli Foundation). Vyznamenává, podporuje a oceňuje vědce za zásadní výzkumy a objevy ve třech oblastech vědy: astrofyzika, nanověda a neurovědy, které mění „naše chápaní velkého, malého a komplexního“.[1] Je udělována jednou za dva roky, vždy celkem tři ceny (po jedné pro každou výše uvedenou oblast vědy).
Cena byla pojmenována po Fredu Kavlim, Američanovi norského původu. Fred Kavli se narodil v roce 1927 v malé vesnici Eresfjord asi 140 kilometrů od Trondheimu, do USA emigroval po dokončení Norské univerzity vědy a Technologie v Trondheimu. Každá Kavliho cena se skládá ze zlaté medaile, svitku a finanční odměny ve výši 1 miliónu USD. Zlatá medaile má průměr 70 milimetrů, tloušťku 5 milimetrů a váží 311 gramů.[2][3] První tři Kavliho ceny byly uděleny 9. září 2008 v Oslu a předával je norský korunní princ Haakon Magnus. V další letech cenu předával též norský král Harald V.
Nominační výbory
Norská akademie věd a literatury jmenuje tři nominační výbory pro udělování cen složené z předních vědců z celého světa poté, co obdrží doporučení od následujících organizací:
- Čínská akademie věd
- Francouzská akademie věd (Académie des sciences)
- Společnost Maxe Plancka
- Národní akademie věd Spojených států amerických (United States National Academy of Sciences)
- Norská akademie věd a literatury
- (Britská) Královská společnost (Royal Society for the Improvement of Natural Knowledge)
Kavliho cena je považována za možný předstupeň k Nobelově ceně.[4]
Laureáti ceny
Laureáti za astrofyziku
Rok | Laureát | Instituce | Země | Citace | |
---|---|---|---|---|---|
2008 | Maarten Schmidt | California Institute of Technology | „za zásadní přínos k pochopení podstaty kvasarů“ | ||
Donald Lynden-Bell | Cambridge University | ||||
2010 | Jerry E. Nelson | Lick Observatory, Kalifornská univerzita v Santa Cruz | „za jejich příns k vývoji obřích teleskopů“ | ||
Raymond N. Wilson | Evropská jižní observatoř, Garching | ||||
James Roger Angel | Steward Observatory, University of Arizona | ||||
2012 | David C. Jewitt | University of California, Los Angeles | „pro objev a prozkoumání Kuiperova pásu a jeho největších těles, což zásadně rozšířilo naše porozumění historie planetárního systému“ | ||
Jane X. Luu | Lincoln Laboratory, Massachusetts Institute of Technology | ||||
Michael E. Brown | California Institute of Technology | ||||
2014 | Alan Guth | Massachusetts Institute of Technology | „za průkopnické teorie inflační kosmologie“ | ||
Andrej Linde | Stanford University | ||||
Alexej Alexandrovič Starobinskij | Landaův institut pro teoretickou fyziku, Rusko | ||||
2016 | Ronald W.P. Drever | California Institute of Technology | „za první pozorování gravitačních vln a jejich přímou detekci“[5] | ||
Kip S. Thorne | California Institute of Technology | ||||
Rainer Weiss | Massachusetts Institute of Technology | ||||
2018 | Ewine van Dishoecková | Universiteit Leiden, Nizozemsko | „za souhrnný přínos k pozorování, teoretickému vysvětlení a laboratorní astrochemii, objasnění životního cyklu mezihvězdných mračen (oblaků) a vzniku hvězd a planet.“[6][7] | ||
2020 | Andrew Fabian | University of Cambridge | „za přelomový výzkum v oblasti rentgenové astronomie, který zahrnuje širokou škálu témat od proudění plynu v kupách galaxií po supermasivní černé díry v jádře galaxií.“[8] | ||
2022 | Roger Ulrich | University of California, Los Angeles | „za průkopnickou práci a vedoucí postavení v rozvoji helio- a asteroseismologie“ | ||
Jørgen Christensen-Dalsgaard | Aarhus Universitet, Dánsko | ||||
Conny Aerts | Katholieke Universiteit Leuven, Belgie |
Laureáti za nanovědy
Rok | Laureát | Instituce | Země | Citace | |
---|---|---|---|---|---|
2008 | Louis Brus | Columbia University | „za jejich velký přínos pro rozvoj nanověd v oblasti bezrozměrných a jednorozměrných nanostruktur ve fyzice, chemii a biologii“ | ||
Sumio Iijima | Meijo University, Nagoja, Japonsko | ||||
2010 | Donald Eigler | IBM Almaden Research Center, San José, Kalifornie | „za vývoj bezprecedentních metod ovládání hmoty v nanoměřítku“ | ||
Nadrian C. Seeman | New York University | ||||
2012 | Mildred Dresselhausová | Massachusetts Institute of Technology | „za pionýrský přínos ke studiu phononů, interakce elektron–phonon a termodynamice nanostruktur“ | ||
2014 | Thomas Ebbesen | Univerzita ve Štrasburku | „za zásadní přínos v oblasti nanooptiky, které prolomily dlouholeté přesvědčení o omezeních mezí rozlišovací schopnosti optické mikroskopie a zobrazování“ | ||
Stefan Hell | Max Planck Institute for Biophysical Chemistry, Göttingen, SRN | ||||
John Pendry | Imperial College London | ||||
2016 | Gerd Binnig | IBM Zurich Research Laboratory, Švýcarsko | „za vynález a realizaci nanometrové mikroskopie, průlomové technologie měření a nanoobrábění, které i nadále mají transformační dopad na nanovědy a technologie"[9] | ||
Christoph Gerber | Univerzita v Basileji | ||||
Calvin Quate | Stanford University | ||||
2018 | Emmanuelle Charpentierová | Max Planck Institute for Infection Biology, Berlín, SRN | „za vynález CRISPR-Cas9, přesného nanonástroje pro úpravu DNA, který způsobil revoluci v biologii, zemědělství a medicíně“[10] | ||
Jennifer Doudnaová | Kalifornská univerzita v Berkeley | ||||
Virginijus Šikšnys | Vilniuská univerzita, Litva | ||||
2020 | Harald Rose | Universität Ulm, SRN | „pro zobrazování s rozlišením pod 100 pikometrů a chemickou analýzu pomocí elektronových svazků“[11] | ||
Maximilian Haider | CEOS GmbH | ||||
Knut Urban | Forschungszentrum Jülich, SRN | ||||
Ondrej Krivanek | Nion Co | ||||
2022 | Jacob Sagiv | Weizmann Institute of Science, Israel | „pro samouspořádané monovrstvy (SAM) na pevných substrátech; molekulární povlaky k řízení vlastností povrchu“ | ||
Ralph Nuzzo | University of Illinois at Urbana-Champaign, USA | ||||
David Allara | Pennsylvania State University, USA | ||||
George M. Whitesides | Harvard University, USA |
Laureáti za neurovědy
Rok | Laureát | Instituce | Země | Citace | |
---|---|---|---|---|---|
2008 | Sten Grillner | Institut Karolinska, Švédsko | „za objevy týkající se vývojové a funkční logiky neuronálních obvodů“ | ||
Thomas Jessell | Columbia University | ||||
Pasko Rakic | Yaleova univerzita: Yale University School of Medicine | ||||
2010 | |||||
Richard Scheller | Genentech, South San Francisco, Kalifornie | „pro objevení molekulárnícho základů uvolňování neurotransmiterů.“ | |||
Thomas Südhof | Stanford University: Stanford University School of Medicine | ||||
James Rothman | Yaleova univerzita | ||||
2012 | Cornelia Bargmannová | Rockefeller University | „pro objasnění základních neuronálních mechanismů, které jsou základem vnímání a rozhodování“ | ||
Winfried Denk | Max Planck Institute for Medical Research, Mnichov, SRN | ||||
Ann Graybielová | Massachusetts Institute of Technology | ||||
2014 | Brenda Milnerová | Montreal Neurological Institute, McGill University | „pro objevení specializovaných mozkových sítí pro paměť a poznávání“ | ||
John O'Keefe | University College London | ||||
Marcus Raichle | Washington University in St. Louis | ||||
2016 | Eve Marderová | Brandeis University | „pro objevení mechanismů, které umožňují zkušenostem a nervové aktivitě přetvářet mozkové funkce“[12] | ||
Michael Merzenich | University of California, San Francisco | ||||
Carla J. Shatzová | Stanford University | ||||
2018 | A. James Hudspeth | Rockefeller University | „za objevy v oblasti molekulárních a nervových mechanismů sluchu“[13] | ||
Robert Fettiplace | University of Wisconsin–Madison | ||||
Christine Petitová | Collège de France, Paříž | ||||
2020 | David Julius | University of California, San Francisco | „za zásadní objevy receptorů pro teplotu a tlak“[14] | ||
Ardem Patapoutian | Scripps Research, Howard Hughes Medical Investigator | ||||
2022 | Jean-Louis Mandel | Univerzita ve Štrasburku, Francie | „za průkopnické objevy genů, které jsou základem řady mozkových poruch“ | ||
Harry T. Orr | University of Minnesota Medical School, USA | ||||
Huda Zoghbiová | Baylor College of Medicine, USA | ||||
Christopher A. Walsh | Harvardova univerzita: Harvard Medical School, USA |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kavli Prize na anglické Wikipedii.
- ↑ The Kavli Prize [online]. The Norwegian Academy of Science and Letters [cit. 2023-08-05]. Dostupné online. (angličtina)
- ↑ Yngvar Reichelt: «Kavlimedaljen», NNF-Nytt. Norsk numismatisk tidsskrift, nr. 3, 2010, s. 21–25.
- ↑ The Kavli Foundation. Kavli Prize Medal [online]. N.d. [cit. 2022-10-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne December 2, 2020. Je zde použita šablona
{{Cite web}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ Thomas Ebbesen – Hyde Park Civilizace [online]. Česká televize, 2022-12-03 [cit. 2023-08-05]. Dostupné online.
- ↑ 2016 Kavli Prize in Astrophysics | www.kavliprize.org [online]. [cit. 2016-06-02]. Dostupné online. Je zde použita šablona
{{Cite web}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ 2018 Kavli Prize in Astrophysics | www.kavliprize.org. Kavil Prize. 31 May 2018. Dostupné online [cit. 31 May 2018]. (anglicky) Je zde použita šablona
{{Cite news}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ Jennifer Doudna shares 2018 Kavli Prize in Nanoscience. Berkeley News. 31 May 2018. Dostupné online [cit. 31 May 2018]. (anglicky) Je zde použita šablona
{{Cite news}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ 2020 Kavli Prize in Astrophysics [online]. 14 May 2020 [cit. 2020-05-27]. Dostupné online. (anglicky) Je zde použita šablona
{{Cite web}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ 2016 Kavli Prize in Nanoscience | www.kavliprize.org [online]. [cit. 2016-06-02]. Dostupné online. Je zde použita šablona
{{Cite web}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ 2018 Kavli Prize in Nanoscience | www.kavliprize.org [online]. [cit. 2018-05-31]. Dostupné online. Je zde použita šablona
{{Cite web}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ 2020 Kavli Prize in Nanoscience [online]. [cit. 2020-05-27]. Dostupné online. Je zde použita šablona
{{Cite web}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ 2016 Kavli Prize in Neuroscience | www.kavliprize.org [online]. [cit. 2016-06-02]. Dostupné online. Je zde použita šablona
{{Cite web}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ 2018 Kavli Prize in Neuroscience | www.kavliprize.org [online]. [cit. 2018-05-31]. Dostupné online. Je zde použita šablona
{{Cite web}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ 2020 Kavli Prize in Neuroscience [online]. Dostupné online. Je zde použita šablona
{{Cite web}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Kavliho cena na Wikimedia Commons
- The Kavli Prize: oficiální web
- Kavliho cena na stránkách Kavliho nadace Archivováno 20. 1. 2021 na Wayback Machine
- Kavliho cena na stránkách Norského ministerstva školství a výzkumu