Giovanni Pietro Tencalla

Giovanni Pietro Tencalla
Narození17. listopadu 1629
Bissone, nyní kanton Ticino, Švýcarsko
Úmrtí6. března 1702 (ve věku 72 let)
Bissone
Povoláníarchitekt
RodičeGiovanni Giacomo Tencalla
RodTencalla
PříbuzníCarpoforo Tencalla (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Giovanni Pietro Tencalla (17. listopadu 1629, Bissone, nyní kanton Ticino – 6. března 1702, tamtéž) byl italsko-švýcarský architekt, v českých zemích známý především svým působením na Moravě ve službách olomouckých biskupů.

V letech 1656 až 1692 působil jako císařský stavitel ve Vídni. Po smrti Filiberta Lucchese se stal jeho nástupcem ve funkci dvorního stavitele.

Dílo

Giovanni Pietro Tencalla pracoval nejdříve jako pravá ruka dvorního stavitele Filiberta Lucchese. K jeho nejdůležitějším pracím patří nástavba leopoldinského traktu vídeňského Hofburgu v letech 1672–1681, poničeného požárem. V letech 1685–1687 vypracoval pro císařského vrchního podkoního Filipa Zikmunda z Ditrichštejna plány pro stavbu dnešního Lobkovického paláce ve Vídni, který náleží k nejstarším vídeňským palácovým stavbám; po zničení v roce 1683 byla podle Tencallových plánů obnovena budova Theresiana (16871693). Také palác Esterházyů na vídeňské Wallnerstraße byl pravděpodobně postaven podle jeho plánů, pozbyl však své původní barokní podoby v průběhu 18. a 19. století.

Realizace na Moravě

Tencalla působil velmi intenzivně i na Moravě. Rozsáhlé zakázky dostával od olomouckých biskupů, pro něž vystavěl četné významné stavby, např.:

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Giovanni Pietro Tencalla na německé Wikipedii.

  1. KROUPA, Jiří: Zámek Valtice v 17. a 18. století; Město Valtice, Břeclav 2001; s. 155-197 ISBN 80-86181-48-0

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Autoritní data Editovat na Wikidatech