Eugen von Albori

Eugen svobodný pán von Albori
C. k. polní zbrojmistr Eugen von Albori jako zemský velitel v Krakově (1900)
Zemský velitel a šéf zemské vlády v Bosně a Hercegovině (zároveň velitel 15. armádního sboru v Sarajevu)
Ve funkci: 3. prosince 1903 – 25. prosince 1907
Předchůdce	Johann Nepomuk von Appel
Nástupce	Anton von Winzor
Velitel 1. armádního sboru v Krakově
Ve funkci: 1. září 1894 – 3. prosinec 1903
Předchůdce	Alexandr Uexküll-Gyllenband
Nástupce	Adolf Horsetzky von Hornthal
Člen Panské sněmovny
Ve funkci: 1910 – 1914
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	generál pěchoty (1908), polní zbrojmistr (1897), polní podmaršál (1889), generálmajor (1884)
Narození	27. prosince 1838 Kotor
Úmrtí	5. září 1915 (ve věku 76 let) Vídeň
Titul	svobodný pán (1880)
Profese	voják a politik
Ocenění	rytíř Císařského řádu Leopoldova (1878) Řád železné koruny 2. třídy (1880) Knight Grand Cross of the Order of Friedrich I (1897) Řád železné koruny 1. třídy (1898) velkokříž Řádu červené orlice (1902) … více na Wikidatech
Commons	Eugen von Albori
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eugen svobodný pán von Albori (německy Eugen Maria Vinzenz Anton Freiherr von Albori)^[1] (27. září 1838 Kotor – 5. září 1915 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Od mládí sloužil v c. k. armádě, byl štábním důstojníkem u různých jednotek pěchoty, uplatnil se také jako diplomat. V hodnosti c. k. polního zbrojmistra byl v letech 1903–1907 zemským velitelem a správcem zemské vlády v okupované Bosně a Hercegovině. V roce 1907 byl povýšen do hodnosti generála pěchoty, v roce 1910 odešel do výslužby. V roce 1880 byl povýšen na barona a v roce 1910 se stal členem Panské sněmovny.

Pocházel ze staré patricijské rodiny z Benátek, narodil se v Kotoru, kde jeho otec Francesco Albori působil jako soudce. Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě^[2] a do armády vstoupil v roce 1857 v hodnosti podporučíka. V roce 1859 se zúčastnil války se Sardinií a za účast v prohrané bitvě u Magenty obdržel Vojenský záslužný kříž, téhož roku byl již poručíkem. Poté působil v generálním štábu a postupoval v hodnostech (kapitán 1864, major 1872), mezitím působil jako instruktor taktiky na Tereziánské vojenské akademii. Jako štábní důstojník se zúčastnil prusko-rakouské války (1866), poté nějakou dobu sloužil u zemského velitelství v Brně. V roce 1876 byl povýšen na podplukovníka, jako velitel štábu působil v Terstu a zúčastnil se okupace Bosny a Hercegoviny (1878). Jako pobočník prince Viléma Württemberského byl také delegátem na několika diplomatických misích. V roce 1878 dosáhl hodnosti plukovníka a jako ředitel operačního oddělení na generálním štábu byl blízkým spolupracovníkem Friedricha Becka.^[3]

K datu 1. listopadu 1884 byl povýšen do hodnosti generálmajora a převzal velení 72. pěší brigády v Záhřebu.^[4], později byl jako velitel 60. pěší brigády přeložen do Lvova.^[5] V roce 1889 získal hodnost polního podmaršála a stal se velitelem 15. pěší divize v Miskolci,^[6] ve funkci divizního velitele byl v roce 1893 přeložen do Lublaně. V roce 1894 byl přidělen jako doprovod rumunskému králi Karlovi I. při jeho oficiální návštěvě Rakouska-Uherska. Krátce působil jako zástupce velitele 2. armádního sboru ve Vídni,^[7] od září 1894 byl vrchním velitelem 1. armádního sboru v Krakově.^[8] Pod zemské velitelství v Krakově spadala Halič, Rakouské Slezsko a severní Morava.^[9] Ke dni 1. listopadu 1897 byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra. V letech 1903–1907 byl guvernérem v okupované Bosně a Hercegovině,^[10] zároveň také velitelem 15. armádního sboru v Sarajevu.^[11] K datu 15. listopadu 1908 byl povýšen na generála pěchoty^[12][13] a závěr aktivní služby strávil ve funkci generálního inspektora pěchoty (1907–1910).^[14] V roce 1910 odešel do výslužby, formálně byl penzionován v roce 1913^[15] a dožil v soukromí ve Vídni.

Jeho synovec Eduard Eugen von Albori (1871–1946) sloužil také v rakousko-uherské armádě a za první světové války dosáhl hodnosti generálmajora (1918).^[16]

V roce 1880 se svým bratrem Johannem (1828–1908),^[17] velkoobchodníkem v Terstu, získal titul svobodného pána.^[18] V roce 1894 byl jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence^[19] Od roku 1895 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 89 dislokovaného v Jarosławi.^[20] Během vojenské služby získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i od zahraničních panovníků. ^[21][22] V roce 1910 byl jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny.

• Vojenský záslužný kříž III. třídy s válečnou dekorací (1859)
• rytířský kříž Leopoldova řádu (1878)
• Řád železné koruny III. třídy (1880)
• Bronzová vojenská záslužná medaile (1890)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Řád železné koruny I. třídy (1898)
• velkokříž Leopoldova řádu (1903)
• Vojenský záslužný kříž s brilianty (1907)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)

• velkokříž Řádu červené orlice s brilianty (Německo)
• velkokříž Řádu Karla I. (Rumunsko)
• velkokříž Řádu Fridrichova (Württembersko)
• velkokříž Řádu württemberské koruny (Württembersko)
• důstojník Řádu čestné legie (Francie)
• Řád pruské koruny I. třídy (Německo)
• Řád sv. Stanislava II. třídy (Rusko)
• důstojník Řádu sv. Mořice a Lazara (Italské království)
• rytíř Řádu Albrechtova (Sasko)
• Řád Takova II. třídy (Srbsko)
• Řád knížete Danila I. II. třídy (Černá Hora)
• Řád Osmanie I. třídy (Osmanská říše)
• Řád lva a slunce IV. třídy (Persie)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Eugen von Albori na Wikimedia Commons
• dostupné online Eugen von Albori in: Oesterrechisches Biographisches Lexikon
• Eugen von Albori na webu austro-hungarian army
• Životopis Eugena von Albori na webu Muzea v Novém Jičíně
• Eugen von Albori na webu Rakouského parlamentu