Engelbert Dollfuss
Engelbert Dollfuss | |
---|---|
Engelbert Dollfuss v roce 1933 | |
Rakouský kancléř | |
Ve funkci: 20. května 1932 – 25. července 1934 | |
Prezident | Wilhelm Miklas |
Předchůdce | Karl Buresch |
Nástupce | Kurt Schuschnigg |
Ministr zahraničí Rakouska | |
Ve funkci: 1932 – 1934 | |
Předchůdce | Karl Buresch |
Nástupce | Stephan Tauschitz |
Ministr zemědělství a lesnictví Rakouska | |
Ve funkci: 1931 – 1934 | |
Předchůdce | Andreas Thaler |
Nástupce | Ernst Rüdiger Starhemberg |
Předseda Vlastenecké fronty | |
Ve funkci: 1933 – 1934 | |
Předchůdce | strana vznikla |
Nástupce | Ernst Rüdiger Starhemberg |
Stranická příslušnost | |
Členství | Křesťansko-sociální strana Vlastenecká fronta |
Narození | 4. října 1892 Texingtal |
Úmrtí | 25. července 1934 (ve věku 41 let) Vídeň |
Příčina úmrtí | střelná rána |
Místo pohřbení | Engelbert Dollfuss's grave |
Choť | Alwine Dollfuß |
Děti | Eva Dollfuss |
Alma mater | Vídeňská univerzita |
Profese | politik, diplomat, advokát a voják |
Náboženství | katolicismus |
Ocenění | Vojenský záslužný kříž 3. třídy Vojenský záslužný kříž Karlův vojenský kříž |
Commons | Engelbert Dollfuß |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Engelbert Dollfuss (německy psáno Dollfuß) (4. října 1892 Texingtal – 25. července 1934 Vídeň) byl rakouský meziválečný politik a státník. Pro jeho výšku (151 cm) a způsob vlády mu bylo posměšně přezdíváno „Milimetternich“. Podlehl atentátu v rámci pokusu o nacistický puč.
Život
Pocházel z malorolnické rodiny z dolnorakouské oblasti Mostviertel. Coby nábožensky založený mladík studoval nejprve v kněžském semináři, poté na právnické fakultě Vídeňské univerzity a nakonec studoval národní hospodářství na univerzitě v Berlíně.
Během první světové války byl nejprve odmítnut při žádosti o přijetí do armády kvůli velmi malé postavě, ale později byl přijat a poslán na italskou frontu do Alp, kde se v závěru války dostal do zajetí. Po první světové válce získal ještě doktorát práv.[1]
Kariéra
Po válce pracoval jako sekretář rolnické asociace na ministerstvu zemědělství. V roce 1927 se stal ředitelem zemědělské obchodní komory pro Dolní Rakousko a v roce 1930 byl jako člen konzervativní Křesťanské sociální strany jmenován prezidentem rakouských federálních železnic. Rok na to byl jmenován ministrem zemědělství a lesů.[1]
Jako hluboce věřící katolík a konzervativec se inspiroval svým předchůdcem Ignazem Seipelem a ideologem Othmarem Spannem a vycházel z přesvědčení, že Rakousko může být vyvedeno z hospodářské a politické krize pouze zavedením stavovského státu. Takto uspořádaný stát měl postavit hráz nacismu, komunismu a dokonce i sociální demokracii.[1]
Kancléřem
Rakouským kancléřem se stal 20. května 1932 jako představitel pravicově koaliční vlády. Zároveň se také stal ministrem zahraničí. Jeho protiinflační opatření byla v tehdejším meziválečném Rakousku velmi nepopulární a Dollfuss brzy na to rozpustil parlament a vládl pomocí dekretů. Tento postup ospravedlňoval jako nutné opatření vůči vzrůstajícímu vlivu nacistů v Rakousku, kterého se obával. Také vyřadil z činnosti ústavní soud a udržoval si dohled nad tiskem. Dále následoval zákaz veřejných shromáždění a také zákaz komunistické strany i sociálnědemokratického Schutzbundu.
V srpnu 1933 vytvořil monopolní vládní stranu na podporu svého režimu zvanou Vaterländische Front (Vlastenecká fronta) a sloučil Křesťanskou sociální stranu s polovojenským a nacionalistickým Heimwehrem.
Bylo zřejmé, že v příštích volbách by nacisté získali většinu a Rakousko by přestalo existovat jako stát a připojilo se k Německu (což se později skutečně stalo). Aby tomu zabránil, zakázal Dollfuss v červnu 1934 rakouskou NSDAP.[2]
Poslední chvíle Dollfussova života
Dne 25. července 1934 vnikla skupina osmi rakouských nacistů do budovy kancléřství a po delší honičce, kdy kancléře honili po různých kancelářích, ho dostihli a dvěma ranami z revolveru jej postřelil vyškovský rodák Otto Planetta.
Zraněného Dollfusse donesli do jedné z kanceláří a položili ho na pohovku. Ležel v ní skoro čtyři hodiny a smrtelně krvácel. Nikdo mu nepomohl. Do místnosti vešel ministr vnitra Emil Fey, aby jej přesvědčil k souhlasu s nástupnictvím bývalého hejtmana Štýrska a velvyslance v Itálii Antona Rintelena do funkce kancléře. Dollfuss poté ztratil vědomí a zemřel.
Odkazy
Reference
- ↑ a b c Jan Křen: Dvě století střední Evropy. Praha 2005. s. 427.
- ↑ Křen, s. 428
Literatura
- Bauman, Vladimír & Hladký, Miroslav První zemřel kancléř, Praha, 1968
- Brožek, Otakar & Horský, Jiří, Na dně byla smrt, Praha, 1968
- Busshoff, Heinrich, Das Dollfuß-Regime in Österreich (Berlin: Duncker & Humbolt, 1968)
- Dollfuss, Engelbert, Dollfuß schafft Arbeit [Pamphlet] (Heimatdienst, 1933)
- Ender, D, Die neue österreichische Verfassung mit dem Text des Konkordates(Wien/Leipzig: Österreichischer Bundesverlag, 1935)
- Gregory, J. D., Dollfuss and his Times (Tiptree: Hutchinson & Co. Anchor, 1935)
- Heiden, Konrad: Jeden muž proti Evropě.Praha 1937.
- Křen, Jan: Dvě století střední Evropy. Praha 2005.
- Maass, Walter B. Assassination in Vienna, Charles Scribner's Sons, New York
- Maleta, Alfred, Der Sozialist im Dollfuß-Österreich (Linz: Preßverein Linz, 1936)
- Messner, Johannes, Dollfuß (Tyrolia, 1935)
- Messner, Johannes, Dollfuss: An Austrian Patriot (Norfolk, Virginia: IHS Press, 2003)
- Miller, James William: Engelbert Dollfuss als Agrarfachmann: eine Analyse bäuerlicher Führungsbegriffe und österreichischer Agrarpolitik 1918–1934. Wien, Köln: Böhlau, 1989. ISBN 3-205-05141-6.
- Moth, G., Neu Österreich und seine Baumeister (Wien: Steyrermühl-Verlag, 1935)
- Österreichischer Bundespressedienst, Der Führer Bundeskanzler Dr. Dollfuß zum Feste des Wiederaufbaues 1. Mai 1934 (Österreichischer Bundespressedienst, 1934)
- Sugar, Peter (ed.) Native Fascism in the Successor States (Seattle 1971)
- Tálos, Emmerich & Neugebauer, Wolfgang, Austrofaschismus (Vienna: Lit. Verlag, 2005)
- Walterskirchen, Gudula Engelbert Dollfuß, Arbeitermörder oder Heldenkanzler(Vienna: Molden Verlag, 2004)
- Weber, Hofrat Edmund, Dollfuß an Oesterreich, Eines Mannes Wort und Ziel (Wien: Reinhold Verlag, 1935)
- Winkler, Franz, Die Diktatur in Oesterreich (Zürich/Leipzig: Orell Füssli Verlag, 1935)
- Zweig, Stefan, Die Welt von Gestern, eines Dichters von Morgen (Frankfurt am Main/Bonn: Athenäum, 1965)
Související články
- Seznam kancléřů Rakouska
- Křesťansko-sociální strana (Rakousko)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Engelbert Dollfuss na Wikimedia Commons
- Osoba Engelbert Dollfuß ve Wikicitátech
- Video: Dollfuß poskytuje rozhovor v Burgenlandu 1933 (mpeg, 6,1 kb)
- Dollfuss: An Austrian Patriot by Father Johannes Messner at Angelus Press
Ministři zahraničí Rakouska | ||
---|---|---|
Habsburská monarchie | Jan Kryštof z Bartensteina (1727–1753) • Antonín Corfitz z Ulfeldu (1742–1753) • Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (1753–1792) • Jan Filip Cobenzl (1792–1793) • Johann Amadeus Thugut (1793–1800) • Ferdinand z Trauttmansdorffu (1800–1801) • Jan Ludvík Cobenzl (1801–1804) | |
Rakouské císařství | Jan Ludvík Cobenzl (1804–1805) • Jan Filip Stadion (1805–1809) • Klemens Václav Metternich (1809–1848) • Karl Ludwig Ficquelmont (1848) • Johann von Wessenberg (1848) • Felix ze Schwarzenbergu (1848–1852) • Karl Ferdinand Buol-Schauenstein (1852–1859) • Johann Rechberg-Rothenlöwen (1859–1864) • Alexandr Mensdorff-Pouilly (1864–1866) • Friedrich von Beust (1866–1867) | |
Rakousko-Uhersko | Friedrich von Beust (1867–1871) • Gyula Andrássy st. (1871–1879) • Heinrich Karl von Haymerle (1879–1881) • Benjámin Kállay (1881) • Gustav Kálnoky (1881–1895) • Agenor Gołuchowski ml. (1895–1906) • Alois Lexa von Aehrenthal (1906–1912) • Leopold Berchtold (1912–1915) • István Burián (1915–1916) • Ottokar Czernin (1916–1918) • István Burián (1918) • Gyula Andrássy ml. (1918) • Ludwig von Flotow (1918) | |
První Rakouská republika a Rakouský stát | Victor Adler (1918) • Otto Bauer (1918–1919) • Karl Renner (1919–1920) • Michael Mayr (1920–1921) • Johann Schober (1921–1922) • Walter Breisky (1922) • Leopold Hennet (1922) • Alfred Grünberger (1922–1924) • Heinrich Mataja (1924–1926) • Rudolf Ramek (1926) • Ignaz Seipel (1926–1929) • Ernst Streeruwitz (1929) • Johann Schober (1929–1930) • Ignaz Seipel (1930) • Johann Schober (1930–1932) • Karl Buresch (1932) • Engelbert Dollfuß (1932–1934) • Stephan Tauschitz (1934) • Egon Berger-Waldenegg (1934–1936) • Kurt Schuschnigg (1936) • Guido Schmidt (1936–1938) • Wilhelm Wolf (1938) | |
Druhá Rakouská republika | Karl Gruber (1945–1953) • Leopold Figl (1953–1959) • Bruno Kreisky (1959–1966) • Lujo Tončić-Sorinj (1966–1968) • Kurt Waldheim (1968–1970) • Rudolf Kirchschläger (1970–1974) • Erich Bielka (1974–1976) • Willibald Pahr (1976–1983) • Erwin Lanc (1983–1984) • Leopold Gratz (1984–1986) • Peter Jankowitsch (1986–1987) • Alois Mock (1987–1995) • Wolfgang Schüssel (1995–2000) • Benita Ferrerová-Waldnerová (2000–2004) • Ursula Plassniková (2004–2008) • Michael Spindelegger (2008–2013) • Sebastian Kurz (2013–2017) • Karin Kneisslová (2017–2019) • Alexander Schallenberg (2019–2021) • Michael Linhart (2021) • Alexander Schallenberg (od 2021) |