Dolores Ibárruri
Dolores Ibárruriová | |
---|---|
Ibárruri v roce 1978 | |
generální tajemnice Komunistické strany Španělska | |
Ve funkci: březen 1942 – 3. července 1960 | |
Předchůdce | José Díaz Ramos |
Nástupce | Santiago Carrillo |
Stranická příslušnost | |
Členství | Komunistická strana Španělska |
Rodné jméno | María de los Dolores Ibárruri y Gómez |
Narození | 9. prosince 1895 Gallarta |
Úmrtí | 12. listopadu 1989 (ve věku 93 let) Univerzitní nemocnice Ramóna y Cajala |
Příčina úmrtí | zápal plic |
Místo pohřbení | Civilní hřbitov v Madridu (40°25′18″ s. š., 3°38′9″ z. d.) Civilní hřbitov v Madridu |
Choť | Julián Ruiz Gabiña |
Děti | Rubén Ruiz Ibárruri |
Alma mater | normální škola |
Profese | politička, novinářka a aktivistka |
Ocenění | Leninův řád Řád Říjnové revoluce Řád vítězství socialismu Leninova mírová cena čestný doktor Lomonosovovy univerzity |
Podpis | |
Commons | Dolores Ibárruri |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Dolores Ibárruri Gómez, známá jako La Pasionaria (9. prosince 1895 Gallarta, Bizkaia – 12. listopadu 1989 Madrid) byla španělská židovská revolucionářka a politička dělnického hnutí.
Život
Pocházela z dělnické baskické rodiny, od mládí se účastnila levicového politického života, v roce 1921 poté vstoupila do Komunistické strany Španělska (PCE), za kterou byla v roce 1933 zvolena jako poslanec do Cortesů. Po vypuknutí španělské občanské války posilovala morálku republikánů svými plamennými projevy v rádiu (kde se objevilo i její známé heslo „¡No pasarán!“, „Neprojdou!“) a návštěvami fronty. Po republikánském neúspěchu odešla do Sovětského svazu, kde její syn Rubén Ruiz zemřel při obraně Stalingradu. V roce 1942 byla zvolena na post generálního tajemníka PCE v exilu, kterým byla až do roku 1960 (poté funkci vykonával Santiago Carrillo), od tohoto roku až do své smrti zastávala čestný post prezidenta PCE. V 60. letech podporovala příklon strany k eurokomunismu, odsoudila invazi do ČSSR. V roce 1977 se vrátila z exilu do Španělska, kde se opět stala poslankyní Cortesů.
Napsala svoji autobiografii a díla k španělské občanské válce. Je považována za jednoho z nejlepších řečníků 20. století. 27. listopadu 2000 jí město Kladno odebralo čestné občanství.[1]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dolores Iárruri na anglické Wikipedii.
- ↑ Radio.cz: Gottwald a Nosek už nejsou čestnými občany Kladna (11/2000)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Dolores Ibárruriová na Wikimedia Commons
- Osoba Dolores Ibárruri ve Wikicitátech
- Stopy, fakta, tajemství (ČRo 2, Stanislav Motl): Žena v černém - premiéra 26. 4. 2021 18:30
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Dolores Ibárruri
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |