Bolzanova–Weierstrassova věta

Bolzanova–Weierstrassova věta je základní matematické tvrzení o konvergenci posloupností v konečném euklidovském prostoru R n {\displaystyle \mathbb {R} ^{n}} . Věta říká, že každá nekonečná omezená posloupnost v R n {\displaystyle \mathbb {R} ^{n}} obsahuje konvergentní vybranou posloupnost.[1] (Jinými slovy lze z každé omezené posloupnosti čísel nebo konečněrozměrných vektorů vybrat posloupnost, která konverguje k nějakému pevnému číslu nebo vektoru.) Ekvivalentní formulace říká, že podmnožina R n {\displaystyle \mathbb {R} ^{n}} je sekvenčně kompaktní právě tehdy, když je uzavřená a omezená.[2] Tvrzení se proto někdy nazývá věta o sekvenční kompaktnosti.[3]

Bolzanova–Weierstrassova věta je pojmenována po matematicích Bernardu Bolzanovi a Karlu Weierstrassovi. Poprvé ji dokázal český teolog a matematik Bolzano v roce 1817 jako lemma v rámci důkazu věty o střední hodnotě. O zhruba padesát let později byl výsledek rozpoznán jako významný sám o sobě a německý matematik Weierstrass jej dokázal znovu. Od té doby se stal základní větou matematické analýzy.

Důkaz

Nejprve dokážeme větu pro R 1 {\displaystyle \mathbb {R} ^{1}} (množinu všech reálných čísel), přičemž využijeme fakt, že R 1 {\displaystyle \mathbb {R} ^{1}} je uspořádaná množina (čísla lze seřadit podle velikosti). Pak tvrzení zobecníme na vyšší rozměry.

Lemma: Z každé nekonečné posloupnosti ( x n ) {\displaystyle (x_{n})} v R 1 {\displaystyle \mathbb {R} ^{1}} lze vybrat monotónní (tj. buď neklesající anebo nerostoucí) posloupnost.

Důkaz[4]: Označme kladný celočíselný index n {\displaystyle n} sekvence jako vrchol sekvence, pokud x m x n {\displaystyle x_{m}\leq x_{n}} pro každé m > n {\displaystyle m>n} (tj. všechny členy následující po vrcholu jsou menší nebo rovny členu s indexem vrcholu). Předpokládejme nejprve, že posloupnost má nekonečně mnoho vrcholů, což znamená, že existuje vybraná posloupnost těchto vrcholů n 1 < n 2 < n 3 < < n j < {\displaystyle n_{1}<n_{2}<n_{3}<\dots <n_{j}<\dots } s hodnotami x n 1 x n 2 x n 3 x n j {\displaystyle x_{n_{1}}\geq x_{n_{2}}\geq x_{n_{3}}\geq \dots \geq x_{n_{j}}\geq \dots } . Takže nekonečná posloupnost ( x n ) {\displaystyle (x_{n})} v R 1 {\displaystyle \mathbb {R} ^{1}} obsahuje nerostoucí, a tedy monotónní posloupnost. Pokud naopak vrcholů je nanejvýš konečně mnoho, tak existuje N {\displaystyle N} jako nevyšší vrchol (není-li v posloupnosti vůbec žádný vrchol, položíme N {\displaystyle N} rovno jedné) a budeme vytvářet vybranou posloupností ( x n j ) {\displaystyle (x_{n_{j}})} , kde n 1 = N + 1 {\displaystyle n_{1}=N+1} . Jelikož n 1 {\displaystyle n_{1}} není vrchol (protože n 1 {\displaystyle n_{1}} následuje po nejvyšším vrcholu), tak musí existovat n 2 {\displaystyle n_{2}} tak, že n 1 < n 2 {\displaystyle n_{1}<n_{2}} a x n 1 x n 2 {\displaystyle x_{n_{1}}\leq x_{n_{2}}} . Ani n 2 {\displaystyle n_{2}} není ze stejného důvodu vrchol, proto existuje n 3 {\displaystyle n_{3}} , kde n 2 < n 3 {\displaystyle n_{2}<n_{3}} s x n 2 x n 3 {\displaystyle x_{n_{2}}\leq x_{n_{3}}} . Opakování tohoto procesu vede k nekonečné neklesající posloupnosti x n 1 x n 2 x n 3 {\displaystyle x_{n_{1}}\leq x_{n_{2}}\leq x_{n_{3}}\leq \ldots } To dokazuje, že z každé nekonečné posloupnosti ( x n ) {\displaystyle (x_{n})} v R 1 {\displaystyle \mathbb {R} ^{1}} lze vybrat monotónní posloupnost. Tím je lemma dokázáno.

Pokud jsme vybírali z omezené posloupnosti, je vybraná monotónní posloupnost rovněž omezená. Z věty o monotónní konvergenci pak vyplývá, že tato monotónní posloupnost konverguje. Tím jsme Bolzanovu–Weierstrassovu větu dokázali pro R 1 {\displaystyle \mathbb {R} ^{1}} .

Obecný případ R n {\displaystyle \mathbb {R} ^{n}} lze redukovat na R 1 {\displaystyle \mathbb {R} ^{1}} takto: Nechť je dána omezená posloupnost v R n {\displaystyle \mathbb {R} ^{n}} . Posloupnost prvních souřadnic je omezená reálná posloupnost, má tedy konvergentní podposloupnost. Z té pak lze vybrat posloupnost, na které konverguje druhá souřadnice, a tak dále, dokud nakonec nevybereme posloupnost, na které konverguje všech n {\displaystyle n} souřadnic — což je stále posloupnost vybraná z původní posloupnosti. Tím je důkaz dokončen.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bolzano–Weierstrass theorem na anglické Wikipedii.

  1. Bartle a Sherbert 2000, p. 78 (pro ℝ).
  2. Fitzpatrick 2006, p. 52 (pro ℝ), p. 300 (pro ℝn).
  3. Fitzpatrick 2006, p. xiv.
  4. Bartle a Sherbert 2000, pp. 78–79.

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Bolzanova–Weierstrassova věta na Wikimedia Commons

Literatura

  • BARTLE, Robert G.; SHERBERT, Donald R. Introduction to Real Analysis. 3. vyd. New York: J. Wiley, 2000. Dostupné online. ISBN 9780471321484. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  • FITZPATRICK, Patrick M. Advanced Calculus. 2. vyd. Belmont, CA: Thomson Brooks/Cole, 2006. ISBN 0-534-37603-7. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.