Autobracketing

Jako bracketing se označuje stupňovitá změna některého z parametrů snímání fotoaparátu. Autobracketing je funkce, při které fotoaparát zachytí sekvenci snímků podle nastavených hodnot (místo manuálního přenastavování fotografem). Funkce umožňuje sejmout několik snímků v sérii (většinou 2-5) s rozdílným nastavením, z výsledné sekvence si pak můžeme vybrat nejlepší fotografii. Nejčastěji se vyskytují funkce s odlišným nastavením expozice a u digitálních fotoaparátů pak bracketing vyvážení bílé.

Expozice jednotlivých snímků je změněna obvykle o 1/3-2EV, podle nastavení fotoaparátu.

Funkce je určena k pořízení expozičně odlišných snímků tam, kde si fotograf není jist správnou expozicí a chce vybrat nejlepší snímek až později.

U filmových fotoaparátů je využívána, protože není možná kontrola snímku hned po pořízení na displeji, jako u digitálního fotoaparátu, například pomocí histogramu. U digitálních fotoaparátů se také často používá tato funkce pro zvýšení dynamického rozsahu.

Ze všech typů bracketingu je tento nejběžnější a také se používá nejdéle. Expozice sekvence snímků se mění podle nastaveného EV kroku (většinou o 1/3 až 2 stupně). Jedna fotografie je pořízena s naměřenou expozicí, další jsou pak podexponované a přeexponované o nastavený EV krok. Každý snímek se exponuje zvlášť.

Funkce je určena především pro situace, kdy si fotograf není jistý expozicí (hlavně u kinofilmových přístrojů, kde není možné fotografii zkontrolovat podle histogramu), nebo má fotografovaná scéna větší dynamický rozsah, než je fotoaparát schopen zachytit - používá se pro pořízení zdrojových snímků pro HDR.

Funkci je možné do jisté míry nahradit fotografováním do formátu raw, který má větší bitovou hloubku než klasický JPEG a je u něj možné dělat expoziční kompenzaci v rozsahu přibližně 1EV.

Digitální fotoaparáty bývají někdy vybaveny funkcí WB autobracketing. Ta slouží k pořízení více souborů stejného snímku posunutím vyvážení bíle barvy. Tato funkce ale nemá význam při focení do formátu raw (vyvážení bílé se dá provést bez ztráty informace při pozdějším zpracování v počítači).

Při tomto nastavení digitální fotoaparát exponuje jen jednou, ale výsledný snímek uloží s různým nastavením vyvážení bílé (většinou laděné od studených odstínů k teplým). Používá se při smíšeném osvětlení. V případě focení do formátu raw starosti o správné vyvážení bílé odpadají, protože správné nastavení lze získat z „digitálního negativu“.

Focus bracketing, nebo také "zaostřovací řada" se používá hlavně při nízké hloubce ostrosti, například u makrofotografie, kdy je občas velmi obtížné správně zaostřit. Jde o sérii snímků s postupně změněným ostřením - první je vyfocena tak, jak ji zaostří sám fotograf, další pak mírně za a před dříve zaostřeným místem. Tuto funkci lze využít pro focus stacking, tedy umělé zvýšení hloubky ostrosti kombinací několika různě zaostřených fotografií.

Teoreticky je bracketing možný u všech parametrů snímání fotoaparátu. Existuje například bracketing saturace, kontrastu nebo ostrosti, otázkou však je použitelnost těchto funkcí - stejnou službu fotografovi prokáže bitmapový editor, který navíc nabízí větší kontrolu nad výsledkem.

Pomocí bracketingu s nastavenou prioritou clony vyfotografujeme tři snímky s expozičními hodnotami posunutými o 1/3 EV:
1/125 sec na F8.0, 1/160 sec na F 8.0, 1/200 sec na F 8.0.

• Vyvážení bílé
• Raw (grafika)
• Rozsah expozice

• Tento článek částečně čerpá z článku „Bracketing“ na fotowiki.cz, jehož autorem je PhotoWorx, resp. tým FotoWiki.

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.