Albánské knížectví
Albánské knížectví Principata e Shqipërisë
| |||||||||||||||||||||||||
Hymna Himni i Flamurit | |||||||||||||||||||||||||
Motto Atdheu mbi te gjitha („Vlast především“) | |||||||||||||||||||||||||
Geografie
| |||||||||||||||||||||||||
Hlavní město | Durrës (Drač), později Tirana | ||||||||||||||||||||||||
Rozloha | 28 748 km² (rok 1923) | ||||||||||||||||||||||||
Obyvatelstvo | |||||||||||||||||||||||||
Počet obyvatel | 803 959 (rok 1923) | ||||||||||||||||||||||||
Jazyky | |||||||||||||||||||||||||
Náboženství | |||||||||||||||||||||||||
Státní útvar | |||||||||||||||||||||||||
Státní zřízení | |||||||||||||||||||||||||
Měna | žádná do roku 1925 | ||||||||||||||||||||||||
Vznik | |||||||||||||||||||||||||
Zánik | 1925 – vyhlášení republiky | ||||||||||||||||||||||||
Státní útvary a území | |||||||||||||||||||||||||
|
Albánské knížectví (albánsky Principata e Shqipnis`) byl státní útvar resp. knížectví (monarchie) na území dnešní Albánie existující od roku 1914 do roku 1925. Vládnoucí kníže nikdy neabdikoval, ale již v roce 1914 po 200 dnech vlády opustil zemi kvůli špatným podmínkám. Monarchie však vydržela až do roku 1925, i když od roku 1920 to byla spíše formální monarchie. Knížectví zaniklo převratem v roce 1925, jehož hlavní postavou byl diktátor Ahmet Zogu. Nástupcem Albánského knížectví se stala Albánská republika a do jisté míry i Albánské království vyhlášené Ahmetem Zogu v roce 1928.
Historie
Vznik Albánského knížectví
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/a/aa/Prince_Wilhelm_of_Albania.jpg/170px-Prince_Wilhelm_of_Albania.jpg)
Ze všech kandidátů na knížete Albánie úspěšně dopadl až Wilhelm Wied z Neuwiedu v Porýní, jehož matkou byla nizozemská princezna a jeho vzdálený příbuzný byl císař Vilém II., rozhodujícím faktorem pro něj bylo to, že byl protestant a tedy přijatelný pro všechny. Wilhelm Wied dorazil do Albánie 7. března 1914 a za své sídelní město si vybral přístav Drač (Durrës), tak začala jeho dvousetdenní vláda v Albánii.
Albánie během první světové války
Nedlouho po vyhlášení nezávislosti Albánie však vypukla první světová válka a členové MKK jeden po druhém začali i s vojenskými jednotkami opouštět Albánii. Knížeti posléze došly finance a při muslimské vzpouře, která dorazila do Drače hledal úkryt na palubě italské lodi Misurata, což v očích Albánců velmi snížilo jeho prestiž. Po definitivním odchodu členů MKK a jejich jednotek nenacházeje východisko předtím než se opět nalodil na loď Misurata vydal prohlášení, v němž Albáncům sdělil, že neabdikuje, ale opouští zemi, protože mu poměry v ní neumožňují řádnou správu země. Kníže vyjádřil přesvědčení, že během jeho dočasné nepřítomnosti "si bude moci lid v klidu rozmyslet a najít pro sebe správnou cestu". Nejprve odcestoval do Rumunska a posléze do byl jako major německé armády poslán na frontu do Flander, což zdiskreditovalo Weida jako neutrální osobu schopnou vykonávat funkci vladaře Albánie především v očích Dohody. Od roku 1916 se z Albánie stalo jedno z bojišť konfliktu. Během války byla obsazena jak rakousko-uherskou, tak francouzskou a italskou armádou. Během války uzavřely albánští představitelé spojeneckou smlouvu se Srbskem.
Poválečná (meziválečná) Albánie
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/a/a3/1916_map_-_Carta_corografica_dell%27Albania_e_regioni_contermini_del_Montenegro%2C_Serbia_e_Grecia.jpg/170px-1916_map_-_Carta_corografica_dell%27Albania_e_regioni_contermini_del_Montenegro%2C_Serbia_e_Grecia.jpg)
Po ukončení války zůstával osud nezávislé Albánie nejistý. Podle Londýnského paktu by velkou část Albánie dostala Itálie a zbytek Řecko, popř. Srbsko, ale díky přičinění amerického prezidenta Wilsona zůstala Albánie nezávislým státem a monarchií. Krátce po konci války roku 1920 došlo k jedné významné změně; hlavní město bylo přesunuto z Drače do Tirany, tehdy malého dvacetitisícového města. V roce 1921 byla ve vnitrozemí severní Albánie na území kmene Mirditů vyhlášena Mirditská republika. Společnost národů podpořila územní celistvost Albánie a tak po krátké vojenské kampani obnovila Albánie svrchovanost nad mirditským územím.
V roce 1924 vypukla ve městě revoluce, která však vyústila ve zrušení monarchie a vytvoření republiky. Vůdčí albánskou postavou už od roku 1922 byl Ahmet Zogu, který byl nejdříve premiérem 1922–1924, později prvním prezidentem Albánie 1925–1928 a konečně v letech 1928 až 1939 vládl jako král Albánců Zog I.
Když v roce 1928 prezident Ahmet Zogu obnovil monarchii a prohlásil se králem, kníže Wilhelm znovu potvrdil svůj legitimní nárok na trůn pro sebe a své dědice.
Kníže
Hlavou státu byl dědičný kníže, suverénní panovník z dynastie Wiedů. O moc se dělil s vládou. V zahraničí a diplomatické korespondenci byl uváděn jako Suverénní kníže, ale v Albánii byl označovaný jako mbret (neboli král).
Jeho celý titul byl:
Z milosti velmocí a vůle lidu Albánský kníže.
Související články
- Dějiny Albánie
- Albánské království
- Albánské království (1272–1368)
- Seznam albánských panovníků
- Wiedové
- Linie následnictví albánského trůnu
Odkazy
Poznámky
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Principality of Albania na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Albánské knížectví na Wikimedia Commons
- (anglicky) Stránky o Albánském knížectví
- (německy) Stránky rodu Wiedů
![]() | Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |