Římská komuna

Římská komuna Comune di Roma ←  1144–1193  → vlajka
Geografie
Hlavní město	Řím
Obyvatelstvo
Jazyky	italština, latina
Náboženství	římskokatolické
Státní útvar
Státní zřízení	republika
Státní útvary a území
Předcházející Papežský stát Následující Papežský stát

Římská komuna (italsky Comune di Roma) byl městský stát vytvořený v Římě roku 1144 republikánským hnutím na konci protipapežského povstání. Revoluce byla namířena proti stále mocnější světské moci papežů a římské šlechty. Cílem republikánů bylo svrhnout vládu papežů a nahradit ji republikánskou vládou senátu a lidu podle antického vzoru starověké republiky. Republikáni během revolty zvítězili a papež byl se svým dvorem na několik let vypuzen z Říma.^[1][2]

V době římského převratu zmítal celou Itálií boj o investituru a s ním související války mezi stoupenci římsko-německého císaře a papeže, guelfy a ghibellini. Do čela byl jmenován povstalecký vůdce Giordano Pierleoni jako „první patricij římské komuny“. Nové vedení města ohlásilo věrnost k císaři a zahájilo jednání s nově zvoleným papežem Luciem II. Komuna požadovala, aby se Lucius vzdal světské moci a ponechal si pouze kněžskou funkci.

Papež se obrátil na sicilského krále Rogera II. a římskou šlechtu. Nakonec požádal o pomoc i německého krále Konráda III. Štaufského, který ale hrál obojetnou politiku jak s papežem, tak i s komunou (která k němu také vyslala své zástupce). Proto nakonec Lucius II. shromáždil vojsko a vytáhl proti Římu, s několika vojenskými oddíly se mu podařilo zaútočit na Kapitol, což se mu (byl v první řadě) stalo osudným. Po zásahu kamenem^[3] do hlavy přestal být schopen velet a 15. února 1145 v klášteře San Gregorio zemřel. Pohřben byl v Lateránské bazilice.^[4]

Luciův nástupce Evžen III. musel většinu svého pontifikátu strávit kvůli římské komuně mimo Řím. Dohodl se s vedením komuny na sesazení Pierleoniho roku 1145 a svém návratu o Vánocích, ale v březnu roku 1146 byl nucen Řím opustit. Do čela protipapežského povstání se v roce 1147 postavil reformátor Arnold z Brescie, který zcela zpochybňoval vládu papežů kvůli padělané listině Konstantinova donace. Papež se nakrátko vrátil do Říma v roce 1148 a nového vůdce komuny exkomunikoval.

Od roku 1149 bylo papežské sídlo v Tusculu. Papež Evžen se mohl znovu vrátit do Říma až v roce 1152 a 8. července 1153 umřel. V prosinci 1154 se papežem stal energický Hadrián IV., který se na to obrátil o pomoc ke králi Fridrichu Barbarossovi, aby vytáhl se svou armádou proti komuně. Fridrich papeži přislíbil, že ho znovu dosadí za vládce Říma. Papež poté zlomil odpor římského lidu interdiktem a donutil Římany k tomu, aby Arnolda z města vypudili.

Arnold byl nucen z Říma odejít a nakonec upadl do rukou Fridricha, který usiloval o císařskou korunovaci v Římě a za slib, že papež korunovaci provede, vydal Arnolda v poutech papežskému legátu. Hadrián IV. poté Fridricha skutečně korunoval (18. 6. 1155) a Arnold byl odsouzen k smrti. Popraven byl v Římě roku 1155 (snad v červnu, přesné datum není jisté); nejdříve byl oběšen, poté bylo jeho mrtvé tělo spáleno na popel a prach vhozen do Tibery.

V roce 1188 se papeži Klementovi III. podařilo na počátku svého pontifikátu zmírnit půlstoletí trvající napětí mezi papežem a občany Říma smlouvou o svornosti. Dohoda umožňovala římským občanům volit soudce a německému císaři udělovalo právo jmenovat prefekta, který pak byl podřízen papeži. V letech 1191–1193 byl počet senátorů radikálně snížen na jednoho a město ovládl jistý Benedetto zvaný „Carus homo“ (carissimo) jako „senátor summus“ a Řím jako první získal městský statut. Poté se Řím znovu octl pod papežskou nadvládou, pouze s tím rozdílem, že městská vláda si ponechala nezávislost jak na vyšší šlechtě, tak na papeži.

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.