Čchen Tu-siou

Čchen Tu-siou 陳獨秀 / 陈独秀
Čchen Tu-siou (4. října 1921)
Stranická příslušnost
Členství	Komunistická strana Číny (1921–1929)
Narození	8. října 1879 Huaining County
Úmrtí	27. května 1942 (ve věku 62 let) Jiangjin District
Místo pohřbení	tomb of Chen Duxiu
Děti	Chen Yannian Chen Qiaonian Chen Songnian
Příbuzní	Chen Mengji (sourozenec)
Alma mater	Qiushi Academy Univerzita Waseda Tokyo Shinbu Gakko Kobun Institute Čeťiangská univerzita
Profese	politik, profesor, filozof, novinář a spisovatel
Commons	Chen Duxiu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čchen Tu-siou (陳獨秀 / 陈独秀; pchin-jin Chén Dúxiù; 8. října 1879 – 27. května 1942) byl čínský politik a spisovatel. 1. června 1921 společně s Li Ta-čaem založil v Šanghaji Komunistickou stranu Číny a stal se jejím prvním předsedou.

Život

Tu-siou se narodil do bohaté úřednické rodiny jakožto nejmladší syn ze čtyř dětí. Jeho otec, který sloužil jako úředník ve vojenské kanceláři v Mandžukuu, však zemřel, když měl Tu-siou dva roky. Byl vychován svou matkou a dostalo se mu konfuciánského vzdělání, které ho učil jeho dědeček, bratr a několik soukromých lektorů. V roce 1896 složil své první úřednické zkoušky v Chuaj-ning, a o rok později druhé úřednické zkoušky v Nankingu. Jeho zkušenosti u zkoušek ho přesvědčily o neefektivnosti tradičního vzdělávacího a politického systému a inspirovaly ho stát se sociálním a politickým revolucionářem. V roce 1898 odešel na univerzitu Čchiou-š', která se nachází ve městě Chang-čou, studovat francouzštinu, angličtinu a stavbu lodí.

V roce 1902, Tu-siou prchl do Nankingu poté, co veřejně kritizoval politický režim dynastie Čching. Tentýž rok odjel studovat do Japonska, kde se seznámil se západní vědou a myšlením. V roce 1903 po svém návratu do Číny, pomohl svým přátelům založit noviny Národní deník (國民日日報), které byly úřady zakázány. V roce 1906 Tu-siou opět odešel do Japonska a ještě tentýž rok se vrátil do An-chuej, kde vyučoval na střední škole a založil si své vlastní periodikum. Během svého pobytu v Japonsku dostal možnost vstoupit do revoluční strany vedené Sunjatsenem. Nabídku odmítl přijmout kvůli nacionalismu, který byl jedním z principů strany. Po svém návratu do Číny v roce 1908 krátce navštívil Mandžukuo a poté byl zaměstnán jako učitel na základní škole v Čchang-čou.

Po pádu dynastie Čching v roce 1911 pracoval jako generální tajemník vojenského guvernéra v rodné provincii An-chuej. Poté, co Jüan Š'-kchaj uzurpoval moc v zemi, odešel Tu-siou roce 1913 na dva roky opět do Japonska, kde pomáhal editovat čínský liberální časopis Tygr (佳音), který po čínské vládě požadoval politické reformy. Po návratu v 1915 se usadil v Šanghaji a založil časopis Nové mládí (新青年), který se rychle stal nejvýznamnějším časopisem v Číně. Tu-Siou spolu s dalšími významnými spisovateli jako Chu Š', Lu Sün a Li Ta-čao na stránkách časopisu kritizovali tradiční čínskou společnost, zejména konfucianismus, a šířili západní filozofii, mezi jinými myšlenky demokracie, lidských práv a individualismu. Dále naváděli čínskou mládež k intelektuální, literární a kulturní revoluci, která by celý národ omladila.^[1]

V roce 1917 byl Tu-siou jmenován děkanem Pekingské univerzity, kde se roku 1919 seznámil se skupinou marxistů vedenou Li Ta-čaem. Společně vydali zvláštní číslo Nového mládí celé věnované marxismu. V témže roce se Čchen Tu-siou zapojil do hnutí čtvrtého května a po jeho potlačení byl nucen rezignovat na pozici děkana a byl na tři měsíce, od června do září, umístěn do vazby. Krátce po propuštění se rozhodl odjet do Šanghaje.

Komunistická strana

V roce 1920 vyslal Lenin do Číny agenty Kominterny, kteří měli za úkol kontaktovat Li Ta-čaa a Čchen Tu-sioua, považované za čínské odborníky na marxismus. S finanční podporou Kominterny založili 1. června 1921 Komunistickou stranu Číny a Čchen Tu-siou byl zvolen prvním předsedou. V roce 1922 na příkaz Kominterny vytvořil alianci s nacionalistickou stranou Kuomintang, vedenou Sunjatsenem. Aliance pokračovala i po Sunjatsenově smrti, když Kuomintang ovládl Čankajšek.

Mao Ce-tung, významný člen KS Číny, vydal roku 1926 spis Analýza tříd v čínské společnosti. Maova vize toho, jak má komunistická strana pracovat, se lišila od Čchenovy představy. Mao považoval za základnu strany rolníky, ale Čchen se podle západního vzoru opíral o dělníky. Mao Ce-tung měl výraznou podporu v sovětském vůdci Stalinovi a s jeho pomocí se mu podařilo roku 1927 obvinit Čchen Tu-sioua z trockismu. Kominterna ho mimo to obvinila i z neúspěšné spolupráce s Kuomintangem, poté co se spojenectví v roce 1927 rozpadlo. Následkem těchto obvinění byl v listopadu 1929 ze strany vyloučen. Několik let se s podporou čínských trockistů a dalších komunistických disidentů pokoušel znovu získat ve straně vliv, ale neuspěl.^[2]

Tu-siou pak pracoval v Šanghaji jako spisovatel. V letech 1932 až 1937 byl vězněn nacionalisty v Nankingu, po napadení země Japonci ho však propustili. Během posledních let svého života tvrdě odsuzoval diktaturu Stalina a prosazoval demokratické hodnoty, jako jsou nezávislé soudnictví, existence opozičních stran, svoboda tisku a voleb.^[1]

Zemřel v ústraní roce 1942. Po založení Čínské lidové republiky se stal vzorovým renegátem a byl uváděn jako příklad těch, kteří se odvrátili od stranické ortodoxie a měly by být převychováni.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Čchen Tu-siou na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Čchen Tu-siou na Wikimedia Commons

Člen vedení Komunistické strany Číny

Předsedové, generální tajemníci a další osoby stojící v čele Komunistické strany Číny Čchen Tu-siou (1921–1927) • Čchü Čchiou-paj (1927–1928) • Siang Čung-fa (1928–1931) • Čchin Pang-sien (1931–1935) • Čang Wen-tchien (1935–1938) • Mao Ce-tung (1938–1976) • Chua Kuo-feng (1976–1981) • Chu Jao-pang (1981–1987) • Čao C’-jang (1987–1989) • Ťiang Ce-min (1989–2002) • Chu Ťin-tchao (2002–2012) • Si Ťin-pching (od 2012) V čele KS Číny stál postupně tajemník prozatímního výboru (1921–1922) • předseda ústředního výkonného výboru (1922–1925) • generální tajemník ústředního výboru (1925–1927) • předseda prozatímního politbyra (1927–1928) • generální tajemník ústředního výboru (1928–1931) • člen politbyra pověřený řízením ústředního výboru (1931–1937) • člen politbyra řídící jeho práci (1937–1943) • předseda politbyra a sekretariátu (1943–1945) • předseda ústředního výboru (1945–1982) • generální tajemník ústředního výboru (od 1982) 3. ústřední byro ÚVV KS Číny (červen 1923 – leden 1925) členové ústředního byra Čchen Tu-siou (předseda ústředního výkonného výboru) • Cchaj Che-sen • Mao Ce-tung • Luo Čang-lung • Tchan Pching-šan (do srpna 1923) od srpna 1923 i Wang Che-po 4. ústřední byro ÚVV KS Číny (leden 1925 – květen 1927) členové ústředního byra Čchen Tu-siou (generální tajemník ústředního výkonného výboru) • Pcheng Šu-č’ • Čang Kuo-tchao • Cchaj Che-sen • Čchü Čchiou-paj (do května 1925) od května 1925 i Siang Ťing-jü členové stálého výboru ve Wu-chanu v dubnu–květnu 1927 Čchü Čchiou-paj • Tchan Pching-šan • Čang Kuo-tchao 5. politbyro ÚV KS Číny (květen 1927 – červenec 1928) politbyro od května 1927 členové politbyra stálý výbor (do července 1927) Čchen Tu-siou (do července 1927 generální tajemník ústředního výkonného výboru) • Cchaj Che-sen • Čang Kuo-tchao • Čou En-laj (prozatímní člen stálého výboru, do června 1927) od června 1927 i Čchü Čchiou-paj (do června 1927) • Tchan Pching-šan Li Wej-chan • Čchü Čchiou-paj (v červnu 1927 člen stálého výboru) • Tchan Pching-šan (od června 1927 člen stálého výboru) • Li Li-san • Čou En-laj (do června 1927 prozatímní člen stálého výboru) kandidáti politbyra Su Čao-čeng • Čang Tchaj-lej prozatímní stálý výbor (červenec – srpen 1927) Čang Kuo-tchao • Li Wej-chan • Čou En-laj • Li Li-san • Čang Tchaj-lej prozatímní politbyro od srpna 1927 členové stálý výbor Čchü Čchiou-paj (předseda prozatímního politbyra) • Su Čao-čeng • Li Wej-chan od listopadu 1927 i Čou En-laj • Luo I-nung (zatčen a zabit v dubnu 1928) od února 1928 i Siang Jing od května 1928 i Luo Teng-sien • Žen Pi-š’ Siang Čung-fa • Luo I-nung (od listopadu 1927 člen stálého výboru) • Ku Šun-čang • Wang Che-po (do října 1927) • Pcheng Pchaj • Žen Pi-š’ (od května 1928 člen stálého výboru) kandidáti Teng Čung-sia • Čou En-laj (od listopadu 1927 člen politbyra a stálého výboru) • Mao Ce-tung (do listopadu 1927) • Pcheng Kung-ta (do listopadu 1927) • Čang Tchaj-lej (padl v prosinci 1927) • Čang Kuo-tchao (do listopadu 1927) • Li Li-san • → 6. politbyro Vedoucí organizačního oddělení ústředního výboru Komunistické strany Číny vedoucí Čang Kuo-tchao (1921–1923) • Mao Ce-tung (1924–1925) • Čchen Tu-siou (1925–1927) • Čang Kuo-tchao (1927) • Li Wej-chan (1927) • Luo I-nung (1927–1928) • Čou En-laj (1928–1930) • Siang Jing (úřadující, 1928– ) • Siang Čung-fa (1930) • Čou En-laj (1930) • Li Li-san (1930) • Čou En-laj (1930–1931) • Kchang Šeng (1931) • Li Ču-šeng (1931) • Kchang Šeng (1931–1932) • Chuang Li (1932) • Kchung Jüan (1932–1933) • Žen Pi-š’ (1933) • Li Wej-chan (1933–1935) • Čou En-laj (1935) • Li Wej-chan (1935–1936) • Čang Wen-tchien (1936) • Kuo Chung-tchao (1936–1937) • Čchin Pang-sien (1937) • Čchen Jün (1937–1944) • Pcheng Čen (1943–1953) • Žao Šu-š’ (1953–1954) • Teng Siao-pching (1954–1956) • An C’-wen (1956–1966) • Nie Ťi-feng (1966– ) • Ču Kuang (1966/67) • Jang Š’-žung ( –1967) • Kuo Jü-feng (1967–1973) • Kuo Jü-feng (1973–1977) • Chu Jao-pang (1977–1978) • Sung Žen-čchiung (1978–1983) • Čchen Jie-pching (1983–1984) • Čchiao Š’ (1984–1985) • Wej Ťien-sing (1985–1987) • Sung Pching (1987–1989) • Lü Feng (1989–1994) • Čang Čchüan-ťing (1994–1999) • Ceng Čching-chung (1999–2002) • Che Kuo-čchiang (2002–2007) • Li Jüan-čchao (2007–2012) • Čao Le-ťi (2012–2017) • Čchen Si (2017–2023) • Li Kan-ťie (2023– ) Generální sekretáři ústředního výboru Komunistické strany Číny Wang Žuo-fej (1926–1927) • Čchen Tu-siou (1927) • Cchaj Che-sen (1927) • Čang Kuo-tchao (1927) • Teng Čung-sia (1927) • Li Wej-chan (1927–1928) • Čou En-laj (1928) • Li Li-san (1928–) • ? (–1930) • Li Li-san (1930) • Kche Čching-š’ (1931–1933) • Teng Jing-čchao (1934–1935) • Teng Siao-pching (1935) • Čang Wen-pin (1935–1937) • Wang Žuo-fej (1937–1940) • Žen Pi-š’ (1941–1950) • Liou Šao-čchi (1950–1954) • Teng Siao-pching (1954–1956, poté do 1967 generální tajemník sekretariátu) • Chu Jao-pang (1978–1980, poté do 1982 generální tajemník sekretariátu)